PETICE VODA JE ŽIVOT
PROSAZUJE GARANCI PRÁVA LIDÍ NA VODU V ÚSTAVĚ A VRACENÍ ZÁJMŮ A PRIORIT OBČANŮ DO SPRÁVY VODY
Zákony ČR politici pracující pro koncerny nedodržují a obchází. Proto je třeba chránit občany a jejich právo na vodu v Ústavě ČR a k tomu realizovat další kroky, které společně vedou k nápravě.
1. krok: Garanci přístupu k pitné vodě jako základní právo každého občana ČR v ústavním zákonu
Soudy nám dávají za pravdu. Politici pracující pro koncerny s nájezdníky pracujícími pro koncerny léta porušují zákony ČR. Právě díky tomu koncerny v řadě regionů ovládly monopol prodeje vody. Nekalé dění a nemravný stav trvá léta i přes rozsudky a co je nepochopitelné, politici ani stát se protiprávnímu jednání a zavedení systému, který je na úkor občanů, nebrání. Proto je třeba prosadit garanci práva občanů na vodu ústavním zákonem, což vede k dodržování zákonů ČR shora a současně k vymahatelnosti práva a spravedlnosti.
2. krok: Vypracovat dlouhodobou státní vodárenskou koncepci k zajištění potřeb a priorit občanů, obcí a státu
Stát musí mít dlouhodobou vodárenskou koncepci. Za vodu musí mít konkrétní odpovědnost a musí mít v rukou všechno zásadní pro její správu. Jen tak bude schopen efektivně řešit sucho/povodně, zadržení vody, ukončení protiprávního tunelování vodáren a bránit i prosazovat zájmy občanů, státu a přírody. Stát musí plně kontrolovat celé strategické odvětví vodárenství, tzn. vodu, infrastrukturu, dodávku vody i peněžní toky z vody. Jen tak svobodně a bez ohledu na zájmy soukromých firem, prosazuje své priority a zájmy občanů.
David Parament Izraelský odborník na řízení vodních zdrojů popsal situaci v Izraeli, do doby než koncepci přijali, tako: Představte si, že padne rozhodnutí, že všechny stromy přecházejí pod státní kontrolu. Přitom ale jedno ministerstvo bude dohlížet na listí, druhé na větve, třetí na kůru, čtvrté na kmeny a páté na kořeny. A ještě šesté, a to bude řešit problematiku stínů, které stromy vydávají.
Přesně tak to vypadá v ČR. Ministerstva usilují o to, aby byla u vody a měla na vodu svůj vliv a by mohla přerozdělovat dotace a veřejné zdroje - což je voličsky lukrativní. Zde se projevuje byrokraticko-politický spletenec, s konfliktními zájmy, různými politickými cíli a řada bojů o vlastní píseček. Zájem občanů a státu v tomto pochybném systému, evidentně ustupuje zájmům politicko-lobbistickým.
3. krok: Prosadit zásadu, že „voda není zboží“ ve všech otázkách týkajících se vody a její správy
Respektujeme volný trh. Nemáme rádi zásahy státu ani dotace, které volný trh evidentně deformují. Ale vodárenství žádný volný trh neexistuje. Je to monopol, kde na rozdíl od plynu a energie, si zákazník dodavatele vybrat nemůže. Není-li konkurence, není volný trh.
Nechat překupníky a koncerny ovládnout peněžní toky z monopolu vody a garantovat jim právo na úhradu nákladů i právo na zisk je idiocie, na kterou občané i ČR doplácí.
Kdo ovládá vodu a její dodávku, ten ovládá peněžní toky z vody. Stát, nemá-li v rukou vodu, infrastrukturu, provozování vodovodů a kanalizací a peněžní toky i zisky z vody, není nezávislý a je v rukou cizích korporací, které ovládají strategický monopol vody a v něm prosazují své soukromé zájmy na úkor státu a jeho občanů.
Je-li dodávka vody předmětem podnikání - ze zákona jde o činnost vykonávanou za účelem dosažení zisku - pak jsou stát/města u všeho o krok pozadu a občané jsou rukojmí soukromých firem, které ovládají peněžní toky z vody. Priorita podnikatele je zisk a ne veřený zájem a priority občanů/měst/státu.
4. krok: Zavést princip, že zásobování vodou je prováděno ve veřejném zájmu a lidská práva jsou nadřazena zájmům soukromých osob
Zájem státu a jeho občanů je zajistit dostatek čisté vody pro občany a hospodaření státu a k tomu musí mít stát schopnost svobodně tyto své zájmy prosadit. Jsou nadřazeny zájmům soukromým. Souhlasíme s profesorem Aronnem Sofferem: "Izrael je západní země, která podporuje individualismus. Ale existují určité oblasti, v nichž je nerozumnější uplatňovat kolektivní přístup. Pokud jde o vodu, kolektivní vlastnictví je jedním z důvodů, proč naše země dokáže vypadat jako letní vila uprostřed džungle."
Vše kolem vody vždy zaplatí pouze občané. Proto mají právo, aby jim voda byla dodávána jako služba a ne zdroj zisků překupníků. Jedno zdali českých nebo zahraničních.
Pokud občané mají POVINNOST vše zaplatit - přehrady, vodovody, kanalizaci, čistírny odpadních vod i veškeré náklady na dodávku a čištění odpadních vod, pak mají i PRÁVO, aby profit a finanční toky z toho co předtím zaplatili sloužit jim a ne překupníkům.
5. krok: Transformovat postupně vodárenské firmy do podoby veřejně prospěšných společností
Veřejná prospěšná společnost na rozdíl od obchodní společnosti nepodniká ze zákona za účelem dosahování zisků. Tím se systémově eliminuje korupce i útoky osob, které chtějí ovládnout monopol prodeje a zisky z vody! Ve veřejně prospěšné společnosti, stejně jako v akciové společnosti samozřejmě působí vodárenští odborníci, kteří vše spravují ve veřejném zájmu, ne za účelem dolování zisků.
Není třeba nic znárodňovat. Trváme pouze na dodržování zákonů ČR, což vrací městům to, co bylo protiprávně zcizeno či nekale vyvedeno. Kde není prodej vody v rukou překupníků protiprávně, nebo nejde prokázat, že se do rukou koncernu protiprávně dostal, tam jsou provozní smlouvy s koncerny uzavřeny na dobu určitou a ty v čase končí. Stačí neuzavírat další smlouvy s koncerny a převzít provoz infrastruktury zpět městskými vodárnami.
Vodárna spravovaná jako veřejně prospěšná společnost (v rukou měst/krajů), použije ze své podstaty veškeré prostředky inkasované od spotřebitelů pro veřejnou prospěšnost - tzn. na opravy, investice a pokrytí nákladů na efektivní provozování infrastruktury. Toto je zákonem daný její smysl existence.
Společnosti založené za účelem podnikání, mají ze zákona zcela jiný cíl - vykonávají činnost za účelem dosahování zisků pro své majitele a to v odvětví vodárenství jsou ze 70% zahraniční koncerny. Ovládají monopol vody, mají garantováno státem, že jim občané a stát zaplatí investice i provozní náklady a stát jim dokonce garantuje právo na zisk - to nemá s volným trhem nic společného to je systém dobývání renty.
6. krok: Garantovat občanům, že prodej vody má a bude mít podobu veřejné služby
Je nepřípustné, aby ministerstva a politici hájili zájmy koncernů na úkor občanů a státu, aby poskytovali skrytou veřejnou podporu soukromým firmám, aby kryli protiprávní stav. Protiprávní ovládnutí městských vodáren koncernem v ČR, který z nich poté vykuchal zisková aktiva a monopolní postavení prodejce vody, když sám se sebou uzavřel smlouvy na 30 let, je jednoznačný důkaz, že Vlády ČR, politici a ministerstva i státní instituce jsou součástí vlivu zahraničního know-how obsahují korupci i zradu některých politiků a úředníků.
7. krok: Garantovat občanům, že voda, infrastruktura, prodej vody a peněžní toky z vody jsou a budou v rukou veřejné správy
Soukromý vlastník musí vykázat zisk hned v prvním čtvrtletí, co ovládne provozování vodovodů. Při všem, co dělá, má na mysli pouze blaho svých majitelů, analytiků a ratingových agentur. Proto je tak důležitá veřejná správa vodního hospodářství. Tzv. privatizace/kolonizace vodárenství je atraktivní pouze první den, kdy inkasujete jednorázově za prodej. Ale druhý den již zjistíte, že nemáte vliv vůbec na nic. Jste závislí na rozhodnutích přijímaných kdesi v ústředí nějaké firmy. Nemůžete ovlivnit cenu, ani biologickou kvalitu vody. Jako město se vzdáváte své podstaty - Starosta Mnichova - Christian Ude
Vše kolem vody vždy zaplatí pouze lidé. Pokud občané mají povinnost zaplatit přehrady, vodárenskou infrastrukturu, kanalizaci, čistírny odpadních vod i veškeré náklady na dodávku a čištění odpadních vod, pak jsou jednoznačně v postavení, kdy systém musí sloužit jim a ne překupníkům.
Proto mají občané právo požadovat po svých zástupcích v zákonodárném orgánu Parlamentu ČR, aby jim voda byla dodávána jako služba a ne zdroj zisků překupník a je jedno, zdali českých nebo zahraničních.
8. krok: Zajistit bezpečnost vodních zdrojů a toků i dodávek vody proti ohrožení i ekonomickému a politickému terorismu. (př. Bečva)
Ekonomický, politický či ekologický terorismus ve vodárenství v ČR evidentně existuje. Dění v odvětví za posledních 30 let je důkazem, že stát nemá funkční nástroje, aby jeho páchání předem eliminoval. Stát není schopen ani rychle, efektivně zasáhnout a zabránit jeho dalšímu páchání. Stát často není schopen minimalizovat prohlubování jeho negativních dopadů, prosadit odhalení a potrestání pachatelů, vymožení náhrad škod a tím vodu, občany, přírodu a sám sebe chránit.
Počet ataků přitom narůstá. Nájezd organizované skupiny soukromých osob na městské vodárny v letech 2001-2006, realizovaný v rozporu se zákony ČR a vedoucí k protiprávnímu ovládnutí některých městských vodáren koncernem, který je následně eliminoval jako správce monopolu a sám se sebou uzavřel provozní smlouvy na 30 let. Těžba štěrkopísku na Hodonínsku, která ohrožuje zásoby podzemních vod. Otrava řeky Bečvy a neschopnost rychle zasáhnou, minimalizovat dopady a ostudné jednání kolem vyšetření této kauzy. Následná otrava řeky Bíliny...
Působení koncernu v pozici prodej vody v regionech, kde jsme dosáhli rozsudky, které potvrzují protiprávnost jeho instalace do pozice správce monopolu vody. Politici ani státní instituce nevymáhají dodržování zákonů ČR a nebrání zájmy občanů a měst přes soudy. Jejich činnost suplují občané, kterým dává za pravdu opakovaně Ústavní soud, nejvyšší soudy i nižší soudy.
9. krok: Prosadit zásadu, že subjekty působící ve vodárenství jsou povinné poskytovat informace
Jen informovanými nelze manipulovat, což politici pracující pro koncerny dobře ví. Proto odmítají informace vydat, podmiňují nahlédnutí do materiálů povinností mlčenlivosti pod mnohamiliónovými pokutami. Nezveřejňují zásadní informace, rozsudky ani kalkulace cen vody s odkazem, že se máte o jejich vydání soudit, protože ví, že soudy trvají 7-10 let a pak je vše promlčeno.
Toto vede k protiprávnímu ovládnutí monopolu prodeje vody. K vyvádění miliardových zisků z vody z odvětví vodárenství do ciziny. K nedostatku financí na zásadní investice v odvětví, bez ohledu na neustálé zdražování vody občanům. K situaci, kdy koncern sám se sebou uzavírá na desítky let nekalé provozní smlouvy. K situaci, že bez ohledu na rozsudky tento protiprávní stav trvá. Informujeme politiky a ministerstva o nekalostech od roku 2002. Nikdo to neřeší. Rozsudky přitom potvrzují protiprávní jednání. Škody dosahují řádu desítek miliard, vodárny a regiony navíc přichází o desítky miliard z dotací EU.
10. krok: Prosadit dodržování zákonů ČR, vymahatelnost práva, odpovědnost pachatelů a náhrady škod
Po 20 letech soudů jsme i díky čtyřem výhrám u Ústavního a poté Nejvyššího soudu prokázali, že v České republice proběhl řízený nájezd koncernu na jeho konkurenty - na městské vodárny. Nájezd prováděla organizovaná skupina osob, jednající pod jednotným místem vedení. S ní kooperovali/kolaborovali někteří politici a dokonce i některé státní instituce. Společně realizovali protiprávní vyvedení prodeje vody do rukou koncernu, porušovali a obcházeli přitom zákony ČR, jednali a dál jednají na úkor občanů a státu a díky tomu se řada z nich léta nekale obohacuje.
Je-li ČR právní stát, musí být protiprávní stav ve vodárenství zastaven. Prodej vody musí být vrácen do vodáren v rukou měst. Osoby odpovědné za toto protiprávní stav se musí zodpovídat u soudů. Musí být prosazena vymahatelnost práva a spravedlnosti, musí dojít k náhradě miliardových škod a nájezdníci musí vrátit i neoprávněné obohacení. Musí skončit Koncernistán.