Odpovídá na podobné otázky.

Čtyři příklady dokládají, jak neprůhledné "privatizace'" vodáren připravily veřejný sektor - města, obce a jejich občany - o zisky ve výši až 9 miliard korun a mnoho miliard z dotací EU. Nájmy často nestačí ani na náklady za opotřebení majetku.

"To přináší zásadní otázku, kdo a z čeho bude nutné investice do obnovy staré a výstavby nové vodárenské infrastruktury v ČR platit," píše TIC ve zprávě ke studii nazvané Privatizace českého vodárenství: kam odtékají zisky, kterou zveřejnila již v roce 2009 a kterou zpracovala společně s autorem projektu PRAVDA O VODĚ, Radkem Novotným, který nejen upozorňuje na nekalé a ekonomicky nevýhodné "tunelizace" vodáren, ale přes soudy a poradenství obcí  jim přímo brání.

Podle TIC platí definice, kterou přesně popsal k čemu dochází již v roce 2002  dění kolem vodáren Novotný:  "Jde zestátnění nákladů a privatizaci zisků z monopolu vody", navíc velmi komplikuje přístup vodáren k evropským dotacím.

Tím dál ztěžuje jejich velmi nákladnou obnovu, která se ročně v jednom průměrném okrese může pohybovat v řádech desítek i stovek milionů.

"Privatizace vodárenských společností sice přinesla státu, městům a některým vodárnám zpravidla jednorázové finanční zdroje, ale v dlouhodobém horizontu znamenala ztrátu dosavadních zdrojů financování rozvoje infrastruktury," uvedla za TIC Eliška Císařová, vedoucí projektu, který se vodárenstvím zabýval.