Vodní nádrž Kružberk se nachází na řece Moravici blízko stejnojmenné obce Kružberk, 10,3 km severozápadně od města Vítkov. Geomorfologicky náleží vodní dílo Kružberk do geomorfologického podcelku Vítkovská vrchovina.

Stavba betonové hráze, umístěné do skalního podloží, byla započata v roce 1948 a ukončena roku 1955. Původním účelem bylo energetické využití, ale s ohledem na stále se zvyšující potřeby pitné vody v Ostravě a okolí bylo od původního záměru upuštěno, a bylo rozhodnuto, že bude sloužit jako zdroj pitné vody a z tohoto důvodu jsou stanovena v povodí pásma hygienické ochrany. Momentálně slouží stavba k následujícím účelům: dodávat pitnou vodu do Úpravny vody v Podhradí u Vítkova, ustalovat průtok na řece Moravici (potažmo Odře a Opavě, do kterých se Moravice vlévá) a umožňovat odběr vody pro průmysl z těchto řek.

Přehrada Kružberk aktivně spolupracuje s nádrží Slezská Harta, se kterou je v kaskádě na řece Moravici. Dohromady tyto přehrady slouží i jako jeden z prvků protipovodňové ochrany.

Přehrada dodává vodu do Úpravny vody Podhradí u Vítkova v Podhradí. Na nádrži je ovšem umístěna elektrárna se dvěma turbínami, každá o výkonu 100 kW.

Tajemství přehrad

O zbudování hráze na řece Moravici se mluvilo už na začátku 20. století. Na stavbě se domlouvalo Rakousko-Uhersko s Pruskem. Zatímco Prusko potřebovalo vylepšit průtoky v Odře kvůli plavbě, Rakousko-Uhersko zase shánělo vodu pro Ostravsko.

Dějinné zvraty ale stály za tím, že se u Kružberku začalo definitivně stavět až v roce 1949. Podle projektu inženýra Čermáka vznikla betonová gravitační hráz o výšce 34 a délce 280 metrů, složená z 22 betonových bloků. Vodní dílo Kružberk se stalo první přehradou na území severní Moravy a Slezska.

Narychlo byl proto vypracován projekt vodního díla Lobník, které zabraňuje splaveninám, aby se dostaly ze stejnojmenného potoka do hlavní nádrže. Lobník je 20 metrů vysoká sypaná hráz.

Vznikla taky sedmikilometrová tlaková štola do úpravny vody v Podhradí. Ta byla ovšem zprovozněna až v roce 1959, tedy rok po zprovoznění kružberské přehrady.

 

 

Celkový pohled na návodní stranu hráze a na betonárnu na pravém břehu za částečného nadržení, červen 1954

„Tour de strojovna“

Kružberk se může chlubit pěti hrazenými bezpečnostními přelivy, dvěma spodními výpustmi a nátokem na malou vodní elektrárnu a rybí sádky. Ale specifický je Kružberk množstvím různých strojoven. Jen těch hlavních najdeme v tělese hráze a její blízkosti hned devět, další je na vodním díle Lobník.

V reportáži vás těmito strojovnami provedeme. Podíváme se do strojovny segmentových uzávěrů spodních výpustí a do strojovny rychlozávěrných tabulí spodních výpustí. Ukážeme vám malé strojovny segmentů bezpečnostních přelivů, strojovnu uzávěrů vtoků k turbíně a rybím sádkám a nakonec i strojovnu tabulí na začátku tlakové štoly.

 

 

Přehled strojoven VD Kružberk

Samozřejmě jsme zamířili i do útrob betonového obra. Prozkoumali jsme revizní a injekční štolu, prošli jsme i přístupovou štolu, která spojuje levou a pravou část hráze. Povíme vám taky, proč je v útrobách přehrady cítit sirovodík.

Z hladiny kružberské nádrže si pak ukážeme, že srovnání přehrady na severu Moravy s kanadskými jezery není vůbec nadnesené. Lesy tam sestupují až k vodě a na břehu řádí bobři.

Dnešní Tajemství přehrad vám zkrátka dokáže, že Kružberk zdaleka není jen pouhá kulisa televizního seriálu. Svým umístěním a technickým pojetím je v Česku opravdu unikátní.

Autor: Jakub Vrána

ZDROJ 2022: IDNES

Česká krajina je děravá nádoba, z které voda rychle odtéká pryč. Potřebuje opravu, potřebuje ucpat a díry zrušit a zajistit přirozené fungování koloběhu vody. To vyžaduje systém a finance na opravu. Bez financí NEJDE zdražení vody a tím sucho efektivně řešit.

Vody bylo v minulosti dostatek, někdy i hodně

Vodu jsme brali jako samozřejmost a ona samozřejmostí není. Proto desetiletí činí lidé kroky k rychlému odvodnění a vysušení krajiny. V přírodě jsme spustili meliorace polí, úprava říčních koryt - betonování, odvodnění prameniště v horních částech toků, výsadba monokulturních lesů, velké lány polí bez stínění...

Ve městech a v zástavbě budujeme betonová ostrovy, odvodnění komunikací, přepady dešťové vody svádějící vodu do kanálů a do řek. Končí tam i voda ze střech, cest a z ulic.

Srážek začalo ubývat, začaly se měnit, roste podíl přívalových dešťů a Česká republika začala vysychat.

Protože funguje jako cedník a to jak z pohledu zadržení vody v krajině, tak z pohledu financí, které voda z této krajiny generuje a které platí lidé.

Kam odvedené voda z krajiny a z měst odtéká?

Teče do řek a končí v mořích. Konkrétně v Baltickém moři, Severním moři a v Černém moři.

Mění se klima

Ledovce tají. Mění se teplota a tím proudění mořských proudů. Zvedá se hladina moří. Tím se mění také proudění větrů a jejich teplota. Na pevnině se to projevuje opačným extrémem. Půda se více ohřívá, vítr jí více a rychleji vysušuje.

To vše podpořené i lidskou činností směřované k rychlému odvodu vody znamená ...  voda najednou v krajině schází.

Schází voda v půdě, schází voda v řekách i v podzemí zásobách a přichází situace, kdy voda schází v obcích, omezuje se výroba ve fabrikách a voda ve vodovodních kohoutcích přestává být pro lidi samozřejmostí.

Přívalové deště a neschopnost půdy absorbovat vodu, přináší povodňové stavy na řekách, další rychlý odtok vody a splachování ornice.