Čeho se bojí média v ČR? Proč o vodě a dění kom toho co se páchá kolem vodáren 20let mlčí?

Voda je pro stát tím, čím je krev pro člověka

Stát, který nemá v rukou vodu a vše zásadní, co pro její správu a dodání potřebuje, není svobodný stát. Občan v postavení, kdy je povinen odvádět „desátek – rentu – výpalné“ z dodávky strategické suroviny, kterou pro zajištění svého života odebrat musí, není svobodný člověk.

Stát i občané o svobodu přijdou, když politici umožní soukromým firmám (často protiprávně), zavést systém dobývání renty nebo zajetí státu. To znamená, umožní zneužít přirozený monopol k obohacení se jedinců na úkor státu a občanů. Pokud stát/města rezignují na správu monopolu původně spravovaného jako veřejná služba, tak se ve správě monopolu prosadí priority soukromých firem a jediným cílem se stává inkaso zisku a ten místo do obnovy strategického odvětví, zasílat na účty majitelů soukromých firem, nejlépe do zahraničí a daňových rájů. Dobyvatelé renty své postavení zneužijí ke svému obohacení, k mocenským a represivním účelům.

Vodárenský monopol a koncerny

provozní modelZisk ve vodárenství je generován až na samém konci pohybu vody k občanovi, v části dodávky vody a jejího čištění a platby vodného a stočného. Pokud stát/města tuto část „zprivatizují“, pak zprivatizoval  zisky z vody a zestátnil náklady na infrastrukturu. Zisk byl přitom jediný vlastní zdroj státu/měst nebo městských vodáren pro financování obnovy a rozvoje infrastruktury. Právo inkasovat zisk z vodného a stočného, je přesto často protiprávně vyvedeno bezúplatně na koncerny. Dojde k oddělení neoddělitelného.

Dle mne je realizován koncernový post kolonialismus. Města nebo městské vodárny jsou cíleně ponechány v postavení vlastníků infrastruktury, proto aby byly dál povinny financovat nákladné investice do infrastruktury a tu poté k podnikání (ke generování stamiliónových zisků) užívají koncerny, které si jí „jen“ pronajmou.

Nájem, který za to platí městům, není často ani ve výši hodnoty historických odpisů původních investic měst. V tom případě negeneruje městům ani zdroje na prostou reprodukci infrastruktury. Ta je postupně vybydlována a snaha tomu zabránit přináší další nároky na finance z veřejných rozpočtů a na další růst cen vodného a stočného občanům.

Města a městské vodárny nemají na čem generovat zisk, ale mají povinnost financovat investice potřebné k „podnikání“ koncernů.

Koncerny mají právo inkasovat zisk a nemají povinnost financovat investice do infrastruktury. Zisky inkasované přes vodné a stočné a nákladově končí v zahraničí.

Stát se stává kolonií a občan otrok, jen to má skrytou a moderní formu.

Na výše uvedené dopady jsem předem upozornil politiky i média, později soudy a policii

Obraně své, mé rodiny, vody, městských vodáren a vlastně i měst a státu se věnuji 17 let, od doby, kdy jsem pochopil, že internacionální pomoc ze západu, má stejnou podstatu a cíl jako internacionální pomoc z východu v roce 1969. I zde přišla kolaborace politiků s nájezdníky a zvací dopisy. Jen je vše rafinovanější, protože internacionální pomoc ze západu přijela bez tanků (lidé hned nepochopili, o co jde) a nájezd prováděly bílé límečky ve spolupráci s kolaboranty mezi politiky a vše bylo a je schované za paragrafy a lživá hesla:

  • Koupíme městské vodárny, do kterých vstoupí strategický investor.
  • Zajistíme růst ceny vody na 30 let o inflaci.
  • Odbřemeníme rozpočty  měst a obcí a bude investovat místo nich.
  • Zajistíme čerpání dotací z EU na rozvoj infrastruktury.
  • Nebudete se muset o nic start, budete na vše jen dohlížet.
  • Dejte nám vodu a my vše zařídíme.

Na základě těchto lží došlo k rafinovanému, často protiprávnímu ovládnutí jediné části vodárenského  monopolu, která generuje zisk – prodeje vody – tzn. dodávky vody a jejího čištění, v které probíhají finanční toky generující zisk a ponechání povinnosti investovat a vše financovat na veřejném sektoru (městech a jejich městských vodárnách).

Média –  soudy – policie – tyto tři pilíře mají chránit svobodu občanů, stát a demokracii v České republice

Zde je má zkušenost s prvním pilířem – s MÉDII, novináři a reportéry.  Média 17 let o výše uvedeném, tedy o tom co se děje s vodou a instalací koncernů do pozice subjektů ovládající peněžní toky a zisky z vody, vesměs mlčí.

Téma, kdo a jak ovládá to nejdůležitější ve vodárenství, tzn. finanční toky a zisky z vody (tím zdroje financí na řešení sucha, čistoty vody a stavu infrastruktury), jak se to stalo a kdo je za to odpovědný, média neřeší. V médiích se k lidem sdělují informace, které šíří hlavně lidé dlouhodobě provázané nebo přímo placené koncerny, tzn. informace zkreslené, účelové polopravdy nebo i lži.

Tento příspěvek na FB vystihuje stav informování o vodě v médiích

Novináři a noviny

Kolik článků o protiprávním dění kolem nájezdu organizované skupiny na městské vodárny, o absurdních prodejích akcií vodáren, protiprávně a pod cenou z majetku měst překupníkům a koncernům bylo za 17 let zveřejněno? 

Kolikrát média informovala o instalaci soukromých firem do pozic osob ovládajících peněžní toky a zisky z vody na 30 let?

Podívejte se do novin za posledních 20 let: Právo, Hospodářské noviny, Lidové noviny, ale i Haló noviny, Deník či zpravodajské portály Aktuálne.cz, Novinky.cz či Parlamentní listy.

V době realizace provozní tunelů městských vodáren cca v letech 2000-2006, psal o „vodě“ děje pouze ekonomický týdeník EURO, resp. jeho novinářka p. Blanka Růžičková. Po několika „kultivovaných“ doporučeních, aby na vodu změnila pohled, z týdeníku „odešla“.  Týdeník o vodě psát přestal a místo článků o vodě, se objevily public realation (PR) inzeráty koncern. Zda to je náhoda, je na vašem posouzení.

Jediné noviny, které o „vodě“ více psaly a píší pravidelně, jsou MF Dnes. V době nájezdu soukromých překupníkům na městské vodárny, psala o tomto tématu novinářka p. Procházková. 

Později novinář Jan Sůra, mf dnes sura - novotný 2011který zveřejňoval např. přehledy, kolik peněz vybraných od lidí za vodné a stočné odteklo do zahraničí. Informoval veřejnost i o žalobách na obranu vodáren, které jsem podal a že soudy potvrzují, že říkám pravdu, že kolem městských vodáren probíhá protiprávní kompot, ve kterém jedou i místní politici. V některých článcích mi dal prostor říct 2-3 věty, doložit fakta a rozsudky, které jsem předtím zveřejnil na vodárenském portále www.pravdaovode.cz a napsal se mnou jeden „velký“ rozhovor.

Jeho štafetu převzala novinářka p. Vlková

Veolie v roce 2017 napadla žalobou novináře Jana Sůru a Mafru. Dožadovala se smazání článků a finanční satisfakce 100.000 Kč.

U soudu se potvrdilo, že smazat pravdu penězi nejde – a žalobní útok neuspěl. Přímo u soudu se Veolie s novinářem a nakladatelstvím Mafra dohodla na smíru a nic z toho, co požadovala smazat, se mazat nebude, žádná omluva novináře se zveřejnovat nebude a Veolie 100.000 Kč nedostane.

Tento útok a jeho výsledek, je dle mého názoru, zásadní pro všechna média v ČR NIKDO z médií nic o tomto nezveřejnil. Jediný, kdo celou kauzu zdokumentoval a lidem zpřístupnil je Nadační fond PRAVDA O VODĚ.

Žalobní útok na mne, resp. na PRAVDU O VODĚ s cílem zabránit informování veřejnosti

Protože média mlčí, rozhodl jsem se lidem politikům zpřístupnit informace o tom ,co se kolem vody páchá sám. Nejdříve přes projekt PRAVDA O VODĚ a následně přes Nadační fond PRAVDA O VODĚ, ke kterému se přidávají lidé, kteří chápou, že si vodu musíme ubránit sami a protože se na jedince útočí koncernofilům snadno, tak se přidávají k NFPOV, na který se koncernům i kolaborujícím politikům útočí mnohem hůř.  Koncerny samozřejmě nejsou nadšené z toho, že se lidé dozvídají, jak politici jednají protiprávně. Rozhodně se jí nelíbí, že vyhrávám soudy a vše zveřejňuji na:

webu – www.pravdaovode.cz

you tube – www.youtube.com/channel/UCjq7y6jN7cAz0i_wcuSzHEw

Facebooku – www.facebook.com/Vodalidem/

a tak nepomáhá, dle mě draze např. reklamami kupovaný stav, že média mlčí

Proto Veolie vystartovala i na mě s žalobními útoky s cíle zabránit informování veřejnosti a to hned se dvěma:

1. útok

2. útok

Skončily po cca 3 letech mého sání časového, energetického a finančního – Veolia oba žalobní útoky před nařízeným jednáním soudu stáhla, aby minimalizovala to, co by mi musela zaplatit, kdyby začalo jednání u soudu. Na soudy jsem veřejně lidi i média pozval, s tím, že jen dokládám,  co je Veolie zač, co se kolem vodáren na úkor lidí páchá a že se těším, jak to veřejně u soudu projednáme.

Soud nařídil Veolii zaplatit trojnásobek běžné sazby poplatků – více ZDE

Televize a reportéři

Kolik času tomuto tématu správa vody v rukou koncernů a o tom kdo financuje infrastrukturu a kdo poté z ní inkasuje zisky a kdo znemožnil čerpání miliardových dotací z EU na rozvoj vodárenské infrastruktury, věnuje zpravodajství ČT, NOVY nebo Primy?

Až na výjimky investigativních pořadů REPORTÉŽI ČT, Nedej se plus ČT 2 nebo DVTV, které o „vodě“ jednou za 2-4 roky natočí pravdivou reportáž (v délce 15-20 min.), nenajdete ve zpravodajství o nájezdu koncernů na městské vodárny, o protiprávním jednání politiků a vodařů ve prospěch koncernů, zmínku, která by stála za řeč.

Rozhlas

Sem tam se s žádostí o rozhovor ozvou z rozhlasů. Například ČR Plus v pořadu PRO A PROTI, kde jsme stáli proti sobě s p. Kendíkem v podstatě v postavení Ministerstvo zemědělství x Pravdě o vodě, a dle mne se zde potvrdilo, že Mze nehájí řádně zájmy občanů.  Nedávno jsem i v rádiu zažil cenzuru. Pozvali mne a dalšího člověk, který se svou cestou vyjadřuje k vodě, do rádia na rozhovor. Nejmenuji, protože bych tím ohrozil zaměstnání reportéra. Ve studiu jsme rozhovor o vodě nahráli.  Již před natáčením jsme se domluvili, že bude o vodě, o faktech, stavu a číslech a ne o tom, kdo je za to co se stalo odpovědný, tedy o politicích a protiprávním jednání. Někdo nahoře  reportérovi zakázal pořad odvysílat.

Svoboda projevu a informování ve veřejném zájmu aneb čeho se bojí média

Někteří novináři a reportéři, kteří o vodě informují, mi sdělili, že za nimi vysílají milovníci koncernů „Trolly“, kteří se je snaží ovlivnit nebo namotivovat, aby o „vodě“ nepsali a patřičně mne přitom líčí jako škoditele vodáren, komunistu nebo člověka pracujícího pro jiný koncern.

Poslední Troll, o které vím, byl dokonce vrcholový poslanec, který reportérovi ČT 2 z pořadu Nedej se plus tvrdil, že chci ovládnout městské vodárny a pracuji pro ruské firmy.

Z prosté logiky věci – informovat ve veřejném zájmu a sdělovat pravdu není protiprávní, ať Hadi v oblecích ohýbají §, jak chtějí.  Naopak. Jde o Ústavní právo občana a samozřejmě i právo a smysl práce novinářů a smysl existence médií.

Média mlčí o vodě 17 let, a to i po prohraných žalobách Veolie, i po pravomocných rozsudcích a Ústavních nálezech o kompotech kolem vodáren. Média mlčí a přitom mají Nadačním fondem PRAVDA O VODĚ detailně doloženo a zdarma zpřístupněno, že žalobní útoky koncernu, s cílem zabránit informování veřejnosti tzv. SLAPP, koncern prohrává.

 

Kladu logickou otázku: Proč, když je nic neohrožuje?

Příští článek bude o fungování druhého pilíře – o soudech.

 

podpořte nás

Informování a obranu vody a lidí financujeme z vlastních zdrojů a z příspěvků lidí, jako jste vy. Od státu a politiků nechceme ani korunu, aby nás nemohli ovlivňovat. To nám umožňuje odhalit často protiprávní jednání politiků.

Transparentní účet

966665 / 0300 ČSOB

nebo

Děkujeme?

Podobné články