Ústavní soud definitivně potvrdil další protiprávní kroky v kauze tunelování Vodárny Kladno-Mělník (VKM)

Advokát Vodárny Kladno Mělník účelově sepsal absurdní konstrukci:

1. Podal ústavní stížnost a navrhl na zrušení řady rozhodnutí Vrchního a Nejvyššího soudu s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv, garantovaných v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. V ústavní stížnosti k věci zejména uvedl, že VKM je obchodní společností, jejímž účelem je zachování vlastnictví a rozvoj vodárenské a kanalizační sítě, zajištění její údržby a obnovy, zabezpečení dodávky kvalitní pitné vody obyvatelům a efektivní čištění odpadních vod. Že ŽALUJÍCÍ má ve VKM malý podíl na akciích. 

3. Advokát se pokusil pošpinit žalujícího tvrzením – že ten počínaje rokem 2002 napadá řadu usnesení společnosti činných ve vodárenském průmyslu, jejíchž akcie vlastní. (Soudu ovšem neuvádí, že žalující soudy vyhrává. Advokát považuje legitimní výkon práva za protiprávní?)  

4. Advokát se snaží zatřít, že do vedení VKM byly protiprávně navoleni lidé z koncernu Veolie a mlčí o protiprávním ovládnutí VKM Veolií.   V letech 2002 a 2003 řada akcionářů projevila vůli své akcie převést za úplatu třetí osobě. Ještě před realizací samotného převodu akcií tito akcionáři uzavřeli se společností Česká spořitelna, a.s. v této souvislosti příkazní smlouvu, která obsahovala mj. oprávnění České spořitelny vykonávat veškerá práva spojená s akciemi, které jsou předmětem smlouvy o budoucí smlouvě o koupi akcií. (Pan „advokát“ zapomíná soudu sdělit, že tyto smlouvy a plné moci byly soudy na= základě žaloby Žalujícího –  pravomocně shledány jako protiprávní.)

5. Advokát účelově poukázal na ustanovení § 131 odst. 3 obchodního zákoníku, které stanoví důvody, bránící soudu neplatnost rozhodnutí valné hromady vyslovit, a to bez ohledu na případné porušení právních předpisů či stanov společnosti. A konstruuje, že důsledkem shledaného porušení právních předpisů či stanov je jen nepodstatné porušení práv osob oprávněných se domáhat vyslovení neplatnosti, popřípadě jiných osob, a porušení nemělo závažné právní následky.

6. Advokát dokonce napadl již pravomocné rozhodnutí soud, podle kterého nejsou plné moci platné, a JUDr. Korta proto nebyl oprávněn příslušné akcionáře na Valné hromadě zastupovat, a tedy ani hlasovat pro přijetí usnesení valné hromady. Advokát  namítal, že akcionáři, které JUDr. Korta zastupoval a jejichž jménem hlasoval pro přijetí usnesení valné hromady, disponovali pouze zlomkem hlasů, a tato skutečnost tedy neměla žádný vliv na to, zda bude usnesení valné hromady přijato!

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná

Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. 

* Námitka advokáta VKM ohledně porušení práva na řádný proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a ani jiných základních práv, tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout. Ani Nejvyšší soud, ani ostatní soudy rozhodující ve věci nepochybily žádným způsobem, zejména ne takovým, který by zasahoval do ústavní roviny.

* Řešené porušení zákona, či jeho obcházení mělo zcela zásadní právní následky, neboť na valné hromadě hlasovaly osoby, které k tomu neměly platné oprávnění. Plné moci, udělené v daném případě, odporovaly zásadám poctivého obchodního styku a v souladu s ustanovením § 265 obchodního zákoníku tak nepožívaly právní ochrany. Přijatá usnesení valné hromady byla tedy stižena neplatností. 

* Odvolací soud zdůraznil, že dané okolnosti představují podstatný význam a významný zásah nejen do práv ŽALUJÍCÍHO, ale i všech ostatních akcionářů, a proto neshledal prostor pro aplikaci § 131 odst. 3 obchodního zákoníku. 

* Dovolací soud pak k námitce stěžovatelky, že závěry formulované odvolacím soudem v napadeném usnesení neodpovídají požadavku na proporcionalitu následku v podobě vyslovení neplatnosti napadených usnesení valné hromady, doplnil, že ADVOKÁT VKM přehlíží závěr Ústavního soudu, podle něhož v projednávané věci nejde pouze o zákonná práva stěžovatelky jako akcionářky, ale též o ústavní právo vlastní majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, související s povinností státu poskytnout menšinovým akcionářům náležitou ochranu, a to zvlášť před zneužitím postavení většinového akcionáře.

* Na těchto závěrech není nic neústavního. Advokát VKM nesouhlasí s výkladem soudů rozhodujících ve věci a trvá na vlastním právním názoru, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas se závěry soudů či nastínění vlastního právního názoru na výklad a použití dotčených zákonných ustanovení však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

* Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) a zčásti jako návrh nepřípustný podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.