Lžou nám o vodě. Lobbisté proklouzli až do Bruselu. A česká média? Tvůrci polopravd v rukou oligarchů

PRAVDA O VODĚ Média v ČR nefungují jako pojistka demokracie a svět ověřených informací, říká zakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě ekonom Radek Novotný. Proč se o české vodě šířily a šíří zavádějící informace a polopravdy? Kdo bohatne na české vodě, jak se k vodě staví Evropská unie a co je to „tunel na konci tunelu“, který podle Novotného v souvislosti s distribucí vody hrozí na severu Čech. To a více odhaluje ve třetím díle seriálu rozhovorů s ParlamentnímiListy.cz věnovaných české vodě.

V prvním díle našeho seriálu jsme si vyjasnili, že voda jako komodita zůstává v Česku v rukou státu. Ovšem zisky z její distribuce coby komodity byly „privatizovány“ prostřednictvím nevýhodných smluv a odtékají do zahraničí. Je tento důležitý rozdíl veřejnosti již dobře znám, nebo se mezi lidmi stále šíří dezinformace o tom, že vodu skoupili soukromníci?

Média v ČR bohužel nefungují jako pojistka demokracie a svět ověřených informací. Fungují jako tvůrci polopravd, které ovlivňují vědomí a podvědomí lidí, veřejné mínění a tím volby. Drží je v rukou oligarchové, kteří ovládají prostor pro informace, sdílejí zákulisí vliv a prostor pro vytváření iluzí i nátlaku pro dohody o kšeftu s veřejným majetkem ve prospěch finanční skupin a mafie.

voda je zprivatizovana-neni

To, že byla „zprivatizovaná voda“, je mezi veřejností stále rozšířený omyl, stejně jako opačný blud, že starostové realizovali „vstup strategických investorů do městských vodáren“ nebo nově cca 2 roky šířená lež na severu Čech, „voda se vrátila do rukou měst“.

Nic z toho není pravda a ani stokrát opakovaná lež se samozřejmě pravdou nestala.

Proč se toto ovšem dostalo do veřejného prostoru?

Tato omílaná lživá hesla byla namíchaná a do médií vypuštěna těmi, kdo z konečného výsledku těží. Jsou chytrá, protože ochromila schopnost lidí pojmenovat a pochopit, co se děje, a v takové situaci zprivatizujete zisky z vody a zestátníte náklady, aniž by se nedej bože proti tomu někdo postavil.

Dlouholetá osvěta přes projekt PRAVDA O VODĚ, který jsem spustil, rozsudky, které jsem dosáhl a od roku 2018 i činnost Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ mnohé napravila.

Při porovnání odpovědí vzorku 1000 lidí na otázky k vodě a srovnání s tím, co odpovídali lidé před 5 lety, vyšlo toto: V roce 2015 z oslovených řeklo 78 %, že vody byla „prodaná“ cizincům! V roce 2019 to již řeklo pouze 42 % oslovených. Tento výsledek je vlastně zázrak a důkaz, že osvěta je nezbytný krok k nápravě.

Co to znamená, tento posun?

Když dnes již více než polovina lidí v ČR chápe, co se stalo, tak také chápe, proč prosazuji vrácení zájmu lidí do správy vody, odsun koncernů od české vody a správu vody jako službu, a ne kšeft.

Zásadní je pochopit, proč politici a koncernofilové v médiích šířili mezi lidi lži. Jde o podvědomé vytvoření bezmoci. Divil byste se, kolik lidí píše komentáře ve stylu – voda je prodaná, už s tím nejde nic dělat. Podvědomě přijali, že to je stav nenapravitelný a nevratný.

Vypnuli racionální uvažování. Nepřemýšlejí o tom, že tunely lze ukončit, protože byly uzavřeny protiprávním jednáním přes praktiky organizovaného zločinu a porušováním hospodářské soutěže. Rezignaci má řada lidí tak pod kůží, že se nevěří, ani když jim předložíme pravomocné rozsudky o tom, že tunely byly realizované protiprávně. Koncernofilové i političtí kolaboranti nepracují pro lidi a pro stát. Vědí, že rezignovaný nevolič k volbám nejde a pak dáte-li pár ohloupeným lidem balónek, guláš nebo koblihu a dodržíte-li stranickou disciplínu, pak se zvolíte vlastně navzájem.

Proč je důležité, aby si lidi uvědomili to, že voda jako taková nebyla prodána, ale „jen“ došlo k privatizaci zisků z její distribuce?

Protože se 20 let šířilo, že voda je prodaná a proto se s tím nedá nic dělat, tak politici jednající pro koncerny nic dělat nemuseli. Nyní již vědí, že původní lži již přestaly fungovat a tak změnili rétoriku. Lži nahradili polopravdami. Nyní lidem do hlavy hustí, že infrastruktura je z 90 procent v rukou měst a obcí. Koncernofilové samozřejmě vědí, že infrastrukturu města sice vlastní, ale pronajala ji na 30 let koncernům a ty na tom bohatnou. Ale to, že peníze potřebné na řešení sucha a obnovu trubek tečou až při prodeji vody, a ten mají v rukou koncerny, to v médiích lidem neříkají.

Zhruba 70 procent peněžních toků a zisků z vody ovládají cizinci. Proč se o tom nemluví?

Neinformovaní lidé vidí v televizi, jak ministr ukazuje mapu, kde je 90 procent vodárenských trubek v rukou měst. Nová propaganda šíří do podvědomí lidí, že vodu i infrastrukturu máme ve svých rukou. Jaký si lidé udělají závěr? Není třeba nic řešit. Co ten Novotný a Nadační fond PRAVDA O VODĚ vlastně řeší?

Důvod, proč se toto děje, je stejný, jako předtím, když šířili, že vše je prodáno. Lidé netuší, že falešný pocit bezpečí je jen účelově vyvolaná emoce s cílem „lovit voliče“, dostat se k moci a dál nic nedělat. Lidé netuší, že města infrastrukturu sice vlastní, ale v rukou ji fakticky mají koncerny, protože jim ji „politici“ často nemravně a protiprávně na 20-30 let pronajali. Lidé netuší, že díky tomu koncerny na tom, co za vodu platí, a na pronajatých trubkách, generují každoročně miliardové zisky, které končí v zahraničí. Politici mávají lidem před očima mapou, ale my víme a máme důkazy, že vědomě lžou.

Jaké důkazy? Rozveďte to, prosím…

Zaprvé již v roce 2016 osobně informovali všechny politiky ve Sněmovně, v Senátu a ve vládě ČR o tom, co se páchá, kdo to páchá a že náš názor sdílejí i soudci. Na předané informace, kromě poslankyně a původně investigativní novinářky, paní Lorencové, věcně nikdo nereagoval. Dále jsme v roce 2018 osobně požádali všechny politiky ve Sněmovně, v Senátu a ve vládě ČR, aby podepsali petici VODA JE ŽIVOT. Desatero, které vede k nápravě správy vody v ČR. Druhý bod je garance práva lidí na vodu v Ústavě. Desátý bod je hnát tuneláře k odpovědnosti. 95 % politiků z 300 oslovených petici nepodepsalo. Z vlády petici podepsal jediný člen. V roce 2018 jsme pak všechny politiky ve Sněmovně, v Senátu a ve vládě ČR požádali o odpověď na zásadní otázku: Kdo má mít v rukou vodu, infrastrukturu, dodávku vody, peněžní toky a zisky z vody? Koncerny, nebo vodárny v rukou veřejné správy? Většina z politiků ze sebe udělala mrtvé brouky a neodpověděla.

Proč je důležité, aby tohle lidé chápali a věděli?

Protože když to lidé vědí, tak když jim někdo začne před očima mávat mapou, tak vědí, že mají před sebou člověka hloupého nebo kolaboranta. Činí-li toto politik, pak je nevolitelný, stejně jako strana, ze které vzešel, protože pro lidi, stát ani pro vodu nic neudělá. Je absurdní, že strany, které by nás občany měly hájit, místo toho na sociálních sítích a médiích šíří léta lži nebo deriváty polopravd, které v sobě mají ukryté manipulace a tím ovlivňují mínění lidí a výsledky voleb.

Pro koho jednají? To poznáte snadno. Podívejte se na jejich FB stránky. Je tam možné vložit komentář, dotaz či odkaz k tomu, co v ČR 25 let kolem vody probíhá? Pokud ano, tak ho tam vložte a podívejte se jak dlouho na dané FB stránce zůstane. Budete překvapeni, jak rychle bude vaše možnost vkládat komentáře zablokována a jak rychle bude váš příspěvek na jejich FB před veřejností skryt.

Vraťme se k velkým firmám, které se zabývají obchodem s vodou. Podnikají koncerny nějaké větší lobbistické akce i třeba ve směru k institucím Evropské unie? Tedy s cílem upravovat evropskou legislativu ve svůj prospěch?

Pro soukromé firmy je voda zdroj zisků, stejně jako zlato nebo elektrická energie. Koncernům se líbí myšlenka ovládnout správu vody v Evropě. Proto se o to rafinovaně pokoušejí. Pokud se jim to podaří, tak se obrovský vodárenský infrastrukturní majetek v rukou měst stane prostředkem spekulace soukromých firem.

Soukromé firmy z toho budu generovat pro sebe každoročně miliardové zisky, a to zcela bez rizika, protože vodu lidí odebrat musí a musí i zaplatit. Navíc investice do infrastruktury bude dál financovat veřejný sektor, tzn. občané v ceně vody a z daní. Pro koncerny geniální. Je to kapitalismus bez kapitálu a s garantovaným ziskem. Je to past na peněženky lidí a konec svobody státu, který tím, že ztratí kontrolu nad vodou a nad vším zásadním pro její správu, se stane vazal toho, kdo toto v rukou má. Změna, zda je voda spravována jako služba nebo jako činnost prováděná za účelem dosáhnout zisk, se záludně skrývá v malých úpravách slov, které nominanti koncernů prosazují v dokumentech EU.

Jak jsou v této činnosti daleko?

Lobbisti již proklouzli za dveře lidí z Evropské komise. Již v prosinci 2011 EK připravila návrh direktivy pro udělování vodárenských koncesí, do které velmi rafinovaně skryla „otevření trhu se zásobováním vody“. Ovládnutí miliard z vody koncerny zde není nařízeno přímo, přichází nenápadně zadními dveřmi a ty se otevírají milimetr po milimetru. „Politici“, kteří toto předložili, byli dotázáni, proč chtějí privatizovat správu vody. Před kamerou popřeli, že by toto chtěli, ale pak vypustili z úst větu, jejíž obsah je z toho usvědčuje – Návrh EK chce jen správu vody nově uspořádat.

Proč EK rozhoduje proti zájmům občanů? Na základě jakých analýz? S kým hovoří o tom, co se má nastavit? EK v otázkách zásobování vodou radí zástupci soukromých vodárenských firem? Ano stejně jako u nás. Evropský komisař pro hospodářkou soutěž, který by s tímto faktem konfrontován, na otázku, kdo mu radí a proč mu radí lidé placení koncern, reagoval tak, že ukázal jak moc je hloupý a jaká je vlastně loutka. „Já jsem ty lidi nevybíral“.

I člověku se základním vzděláním je přece jasné, že lidé placení koncerny, v komisích a výborech EK prosazují zájmy koncernů a ne obyvatel. Platí to i v ČR, kdy našim zastupitelům a poslancům přednáší lidé s vodárenského sdružení, které léta ovládají koncerny a lidé, kteří jsou léta na výplatní pásce koncernů.

Pod tlakem důkazů řekl i další koncernofily používanou frázi, kterou zníme z ČR: Dáváme městům možnost svěřit důvěru i soukromému partnerovi a to pro dobro spotřebitele. Tomuto může věřit jen blb. Dumpingově praktikám koncernů, nemůže žádná městská/krajská vodárna konkurovat.

V Řecku a Portugalsku, což jsou státy, které mají ekonomické problémy, cítí koncerny příležitost. V Řecku již existují smlouvy o prodeji vodáren zásobující vodou např. město Athény nebo Thessaloniki. Existují i dokumenty o „privatizaci“ prodeje vody v Portugalsku. A v Berlíně si lidé ověřili, co znamená „privatizace správy vody“ – koncern inkasuje zisky a lidé platí a platí. Proto naštvaní lidé přinutili politiky odkoupit správu vody zpět.

Brání se evropské instituce nějak nátlaku lobbistů? Podnikají konkrétní legislativní kroky tak, aby EU vodu pro občany bránila?

Pokud víte toto, tak iluzi o funkční kontrole lobbistů v EU mít nebudete Objem obchodu s vodou v EU je cca 3 miliardy EU/ rok. Dovedete se představit, co se stane s těmito penězi, když jejich tok ovládnou skupiny, jejichž jediný cíl je dostat co nejvíce peněz na své účty? Příklady z dokumentu – Jak korporace bohatnou na vodě, o tom vypovídá jasně. Stejně jako o tom, že se k miliardám derou a jsou k tomu ochotní použít i nekalé a protiprávní praktiky.

Jak získávají finanční skupiny a koncerny moc nad monopolem vody?

Aby si majitel koncernu nebo finanční skupina mohli koupit další jachtu, musí mít moc nad politiky a nad lidmi, resp. nad tím, koho lidé volí. Je to propojeno.

Jak? Můžete to vysvětlit?

Zaprvé, jde o to mít peníze na volební kampaň politiků a jejich presentaci v médiích. Již nestačí vystavit jeho mordu na billboardu. Je třeba, aby lidé měli s kandidátem spojený příběh s emocí. Například, jak chrání vodu přes ústavu a ukazuje mapu – 90% trubek udrží v rukou města. Když se takový člověk dostane na vysoký post v politice, tak udělá vše, aby si udržel svůj životní standart. Vše – s veřejným majetkem.

Pozor! Pro koncerny mají velkou „hodnotu“ ti „politici“, kteří volby prohráli a strany, které jsou na kraji vyřazení ze sněmovny. Mají kontakty, chtějí život v luxusu, zažili opojení z moci, a protože o to přišli, tak jsou ochotni udělat téměř vše a jsou levní.

Víte-li, že smlouvy o provozování s koncerny jsou uzavírány na 30 let, tak pochopíte, jak to funguje. Podívejte se na jména lidí ve vedení vodárenských sdružení ovládaných koncerny nebo v orgánech koncernových firem. Za 4-8-12-16 let přijdou další volby. Již dnes zjistíte, že se stejní lidé se za 8-12-16 let vrací na „místo činu“, do vedení měst a vodáren, které tunelovali. Lidé za 8-12 let mnoho zapomenu a tito „politici“ poté vše udržují v chodu.

Zadruhé jde o to mít peníze na ovlivnění veřejného mínění a tím i voleb. Oligarchové si proto kupují média. Umožňují jim manipulovat lidmi. Kdo chrlí polopravdy vybraným cílovým skupinám? Politici v médiích, kde se lež s  mapkou mění v pravdu, co člověk podprahově přijme a je jedno, jak je studovaný. Jak to funguje, vystihl pěkně J. Nohavica v písničce Pravda a lež.

Pravda lidi přehlcení informacemi vlastně nezajímá. Existují studie, které dokládají, že po „privatizaci“ v řadě regionů klesla kvalita vody, že lidé v ceně vody platí neprovedené práce, že investice dopadají na města, kterým koncerny za infrastrukturu platí jen symbolické nebo žádné nájemné a především, že cena vody není levnější… Je potřeba říkat něco dalšího?

Zeptám se vás na to, jakým způsobem ovlivnil podmínky týkající se české vody a jejího následného „leasingu“ soukromému sektoru vstup České republiky do Evropské unie? Změnily se nějak podmínky a možnosti koncernů poté, co Česká republika vstoupila na tzv. společný evropský trh?

Samozřejmě. Privatizační vlny v Evropě nikdy nespustila veřejná poptávka, ale vždy akce v zákulisí stojící zájmy soukromých firem.

Právě tím, že Česká republika vstoupila do EU, se možnosti koncernů ovládnout monopol vody otevřely.

Hrála v tom roli i naivita lidí a zastupitelů, ale i ochota některých politiků a vodařů kolaborovat. Již v 1. díle našeho rozhovoru jsem vysvětloval praktiky Trojských koňů a v odpovědích na otázky výše jsem vlastně odpověděl detailně i na tuto otázku.

Vraťme se na chvilku zpět do České republiky. V minulém díle naší série rozhovorů, jste uvedl, že v současnosti sledujete dva trendy: 1. města se snaží získat kontrolu nad zisky z distribuce vody zpět do svých rukou, 2. zde ale spatřujete jakýsi tunel na konci tunelu: tedy trend, kdy stejní lidé, kteří dříve protlačili privatizaci zisků z vody, nyní prohlašují, že je nutné získat vodu zpět do veřejných rukou, ovšem mají zcela jiné úmysly. O co v „tunelu na konci tunelu“ jde? Zmiňoval jste severní Čechy….

Politik, kterého si jako jednoho z mála lidí z vedení ODS vážím, p. Kubera, používá termín – o(h)loupení. Použil ho, když komentoval, jak se voda dostala do rukou cizinců na severu Čech v článku MF DNES v září 2017 Voda Čechům. Odtékání zisků z vodáren bude volebním hitem.

V roce 2017 jsem na opakující se otázky lidí napsal 3dílný seriál s názvem Tunel na konci tunelu.

Popsal jsem, co bych dělal, kdybych byl koncern a věděl, že mi končí smlouvy o provozování (tok miliard na můj účet) a za 2-3 roky bude hodnota mé provozní společnosti záporná, protože bude bez předmětu podnikání, bez příjmů a budu muset živit -100 nebo 1000 zaměstnanců a nebudu pro ně mít práci.

Můj závěr? Zkorumpoval bych pár politiků a přes ně si zajistil, že smlouva o provozování bude prodloužena a stáhnu se z první linie, aby politici mohli vykřikovat, že vodu vrátili do rukou měst.

Udělám vše, abych dál kontroloval peněžní toky i zisky z vody, mí „političtí“ kamarádi měli „své“ peníze, stavební zakázky, místa v orgánech, přednostní investování, sponzoring fotbalu a aquaparky. Prostě vše, co voličům udělá radost, protože netuší, že to vše nakonec zaplatí v ceně vody.

A ty severní Čechy?

Co se týká severních Čech. Co a jak se dělo na severu Čech, to dobře ukazuje pořad Nedej se plus z 21.1.2018 Vrací se voda do rukou měst a obcí?

Z celkem 3500 zastupitelů měst a obcí dvou krajů, vidělo v sídle SVS smluvní dokumentaci k tomu, co se realizuje prý jen 14 statečných zastupitelů, kteří pod sankcí miliónových pokut museli podepsat mlčenlivost o tom, co viděli, nesměli si pořizovat fotokopie z toho, co vidí…

Toto vědět stačí k tomu, abyste pochopil, co se dělo a ve prospěch koho je to vše dál nastaveno. Myslím, že zastupitelé byli opět o(h)loupeni. Důkazem je pro mne senátor J. Vosecký, který o transakci s vodou v Ústeckém kraji a v Libereckém kraji 20.4.2018 na svém FB Senátor Jiří Vosecký – Vosa v Senátu veřejně prohlásil: „Česká voda opět do českých rukou“. To je zcela v rozporu s informacemi z článku MF DNES z 21.4.2018 s názvem: Voda na severu v rukou obcí? Bude to stát 2 miliardy a Veolia zůstane.

 

Připomeňte prosím, jak tato věc týkající se severních Čech je aktuální? Kdy k tomu zhruba docházelo?

Snažíme se dopátrat smluvní dokumentace, faktů a posudků. Nikdo nám je nechce dát. To, že se to více než rok nedaří získat, natož publikovat, svědčí o tom, že něco v pořádku není. Máme s tímto jednání zkušenost ze Zlína, kdy vedení VaKu Zlín protiprávně a účelově bránilo několik let starostům v přístupu k zásadním informacím o tom, kdo hlasuje s hlasy měst na valných hromadách. Až rozsudek, kterého jsem dosáhl, toto pomohl odhalit, a to pomohlo precizovat obranu VaKu Zlín proti tunelování které vedení VaKu a někteří Hadi na radnicích spustili. Člověk z vedení VaKu Zlín, dnes ředitel koncernu, a aktivně se podílel na tomto (odkaz ZDE)

Zeptám se trochu obecně. Je nutné kvůli vodě měnit legislativu, zakotvovat její ochranu v Ústavě, nebo už legislativu máme (včetně té protikorupční) a stačí ji jen důsledně vymáhat?

Právo lidí na vodu v Ústavě je jeden z 10 kroků nutných pro vrácení priorit lidí a přírody do správy vody v ČR. Máte ale pravdu, že pokud by v ČR existovala vymahatelnost práva, tak bychom toto řešit nemuseli. Jenže ona neexistuje, a proto je třeba přijmout kroky, které vymahatelnost práva zavedou.

Principy, které k tomu vedou, jsme popsali ve VODÁRENSKÉM DESATERU. Aktivity kolem garance práva lidí na vodu v Ústavě vítáme, ale politici musí pochopit, že voda je apolitická – voda je život – náš i přírody. S vodou se nekšeftuje.

Návrhy upravit Ústavu a k tomu prosadit dalších 9 principů požaduje po Parlamentu ČR Nadační fond PRAVDA O VODĚ, resp. a jeho zakladatelé od roku 2016. Má-li se skutečně vrátit zájem lidí do správy vody, pak musí být provedeno všech deset principů, které jsme politikům ukázali.

Vycházejí z petice, která byla doručena Evropské komisi v iniciativě right2water a z konzultací s lidmi působícími v bezpečnostních složkách České republiky. Bohužel, nikde v prohlášení stran nevidíme žádné další kroky k nápravě než Ústavu, a jedna strana přidala i námi požadovanou neziskovost.

 

Video: Vodárenské desatero

 

Žádné ústavní právo nezajistí odsun soukromých firem od správy monopolu vody a nevrací do správy vody zájmy lidí, státu a přírody.

Nesmíme dopustit, aby aktivita naše a rozumných poslanců byla zneužita a skončila zákony, které budou znamenat schválení tunelu na konci vodárenských tunelů.

Je třeba lidem ukázat, že Česká republika je právní stát – a ne „koncernistán“. Jinak protiprávní komplot opět zaplatí občané ČR. Pokud to nastane, tak se klasické politické strany zcela zdiskreditují. Tím naženou občany volit extremisty a budou odpovědné za to, že se na úkor občanů ČR opět obohatí darebáci, kteří stáli u machinací při rozkrádání a tunelování městských vodáren.

Prostě, protiprávní stav je třeba napravit, viníky dovést k odpovědnosti a postavit před soud, ať hradí škody.

 

Mezi řečí jste zmínil, že vás s nabídkou spolupráce kontaktovali někteří politici. Zdá se, že téma vody a toho, kdo na ní vydělává, již začíná rezonovat i mezi nimi. Za jakých okolností byste s politiky byl ochoten navázat spolupráci?

Pozor, s rozumnými politiky spolupracuji od roku 2002, a poslední 2 roky i Nadační fond PRAVDA O VODĚ. Díky tomu se podařilo řadu vodáren v ČR ubránit a správa vody zůstala v rukou měst. Konkrétní příklad, co to pro lidi z regionu znamená? Podívejte na srovnání Hradce Kráové a Pardubic.

V Pardubicích jsem obranou VaKu přes soud nehoráznost zastavil. Rozsudek je níže. Lidem na Pardubicku jsem tím s rozumnými politiky ušetřil jen v ceně vody cca 482-535 mil. Kč. Každé tříčlenné rodině jsme ušetřili cca 10.000 Kč a tato částka stále roste. Cena vody je oproti Hradci léta levnější. Cena vody na Pardubicku přitom předtím než správu vody na Hradecku ovládl koncern, byla dražší o cca 2,5 Kč/m3. V roce 2018 byla na Pardubicku o celých 14,3 Kč/m3 levnější než Hradecku.

VaKu Pardubice jsem pomohl zachovat postavení oprávněného žadatele o dotace z EU, a on z EU získal více než 310 mil. Kč na obnovu infrastruktury, které nemuseli platit lidé v ceně vody. VaK H. Králové? Zde „politici“ správu vody vyvedli na koncern, o možnost čerpat dotace z EU přišel.

Spolupráce s dalšími politiky a názor na ní od politiků jsou ZDE.

 

Pomohl jsem některým politikům ubránit se útokům koncernofilů, např. paní Orgoníkové, poslankyni za ČSSD v Hradci, na kterou podali „žalobu“, aby ji zastrašili, protože bránila vodu a upozornila na to, co se chystá a jaké to bude mít důsledky. Předal jsem jí důkazy a žalobní útok soud smetl ze stolu.

Nadační fond PRAVDA O VODĚ od roku 2019 poskytuje ZDARMA pomoc lidem a politikům, na které útočí „právníci“ stylem nazývaným A strategic lawsuit against public participation (SLAPP). NFPOV tyto praktiky zdokumentoval a doložil, že jde o útok určený k cenzuře, zastrašování, psychickému a ekonomickému nátlaku, k poškození žalovaných a k vysátí jejich času, energie a peněz. Cílem je umlčet žalované a cíleně je zatížit náklady na svou právní obranu.

S politiky z různých stran již léta konzultuji obranu vody proti nájezdníkům. S některými konzultuji i programy stran a hnutí v oblasti vody. Dělám přednášky zastupitelům, měl jsem přednášku o vodě pro krajské zastupitele i v Poslanecké sněmovně.

Několikrát jsem byl tázán, zda bych kandidoval, ale to jsem odmítl. Můj cíl je spojit rozumné politiky napříč politickým spektrem a společně prosadit nápravu věcí kolem vody, ne dělat kariéru.

Objevily se případy, kdy jsem přijel na jednání, které bylo o ničem, a byl jsem požádán, abych přijel znovu, že mi vše proplatí. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jde o to mne časově vysávat a pak jsem podobné cesty ukončil. Zavedl jsem pravidlo, že pokud někdo po mně něco chce, tak přijede. Pokud čas nemá, tak ho nebude mít ani na vodu.

Lidé, co vodu řešit chtějí, to pochopili a spolupracujeme často dlouhodobě. Ti, co si čas neudělají, ti stejně nic neudělají.

Problém se mnou mají samozřejmě kolaboranti, protože se nebojím o tom, co páchají, předložit důkazy a konfrontovat to, co říkají, s tím, co dělají. Nemám problém se v jejich případě obrátit na soud a lidem ukázat, že tento darebák je fakt darebák. S darebáky a teroristy se nevyjednává.

Srovnání, jak je to s vodovody v Pardubicích a Hradci Králové na portálu Pravda o vodě ZDE,

Možná spolupráce s politiky ZDE,

Žalobní útoky proti novináři (ZDE), proti advokátovi (ZDE), proti ekonomovi (ZDE), proti občanům (ZDE)

 

 

NADAČNÍ FOND PRAVDA O VODĚ

Postavil jsem se protiprávní komercionalizaci vody v ČR přes soudy a ty mi dávají  zapravdu.
Systém, kdy jsou zájmy soukromých firem nadřazeny zákonům a zájmům lidí, je ve svobodném státě neakceptovatelný.

Proto léta bráním zájmy lidí i státu a prosazuji:

Vrácení priorit lidí do správy vody, odsun koncernů od české vody a garanci práva lidí na vodu v Ústavě ČR.

 

Transparentní účet
966665 / 0300 ČSOB

nebo

 Každá částka pomáhá?. I moře se skládá z kapek?. Děkujeme

nfpov - souvis članky

Jak se u nás „privatizovala“ voda? Zrada politiků a komplot s nájezdníky. Děly se tu věci, které neprošly ani v Rusku či na Ukrajině

Ukradená voda? Zisky cizincům, zrady a úplatky i cesty k nápravě.

 

Podobné články