Kolonizace ČR Nadační fond PRAVDA O VODĚ

Jak se u nás privatizovala voda? Zrada politiků, komplot s nájezdníky. Děly se tu věci, které neprošly ani v Rusku či na Ukrajině

Jak se u nás privatizovala voda? Zrada politiků, komplot s nájezdníky. Děly se tu věci, které neprošly ani v Rusku či na Ukrajině

PRAVDA O VODĚ Patří voda státu, lidem, nebo soukromníkům, a kdo si na ní pomyslně „mastí kapsy“? Mohla by být voda levnější, pokud by zisky z její distribuce neplynuly do zahraničí? Zakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě Radek Novotný v prvním dílu série rozhovorů věnovaných české vodě odkrývá, co a kdy se v souvislosti s ní privatizovalo a kdo z politiků byl zrovna u toho.

Dlouhodobě poukazujete na problematiku toho, že zisky z distribuce vody v ČR si prostřednictvím uzavřených pro stát nevýhodných smluv „zprivatizovaly“ zahraniční korporace. Jak a co se vlastně ve vodovodní distribuční síti „privatizovalo“?

Voda je pro stát tím, čím je krev pro člověka. Pokud stát rezignuje na správu strategického odvětví vodárenství, jako službu lidem, tak se monopol vody stane zdrojem dolování zisků, protože jediným cílem soukromých firem je dostat co nejvíce peněz od lidí na své účty v zahraničí a monopol je k tomu fantastická příležitost.

Konkrétně v případě ČR k tomu docházelo jak?

Prokázali jsme, že nejen v ČR k tomu došlo protiprávně, přes korupci, manipulace, podvody a kolaboraci řady politiků a vodařů s nájezdníky nebo přímo s koncerny. V zahraničí již sedí „politici“ ve vězení. V ČR zatím řada z nich ve vrcholných funkcích koncernů, jejich dceřiných společností nebo v trafikách, které vznikly z vytunelovaných městských vodáren. Dokázali jsme soudcům, že koncern dokonce zcela v rozporu s hospodářskou soutěží protiprávně některé městské vodárny skrytě ovládl. Pak si do ní dosadil vlastní lidi a ti zevnitř vodárny připravili pro koncern smlouvy, kterými byla městská vodárna doslova vykuchána. Dá se dokázat, že si koncern vlastně sám se sebou uzavřel provozní smlouvy na 30 let. „Realizoval“ to tak, že i si „koupil“ předem hlasování starostů a pak to jeho představenstvo nemravně na valné hromadě navrhlo schválit.

O tom, co se dělo a děje, informuji vrcholové politiky od roku 2002. Nic nedělají, proto jsem sebe, svou rodinu a městské vodárny začal bránit přes soudy a pracuji pro projekt PRAVDA O VODĚ.

V ČR existují i rozumní politici, a proto se nám podařilo v řadě regionů odrazit nájezd organizované skupiny greenmailerů a odhalit i kolaboraci některých politiků nebo vodařů. Voda zůstala v rukou měst, cena vody je zde výrazně nižší než u sousedů, kde je koncern, a regiony realizovaly obrovské investice díky dotacím z EU. Kroměříž, Přerov, Náchod, Pardubice…

  • Více na webu Pravdaovode.cz ZDE a ZDE

Tam, kde zrádci správu vody vyvedli do rukou koncernů, jsem se obrátil na soudy a pracuji na vrácení zájmů lidí do správy vody, na odsunu koncernů od české vody i na vyvození odpovědnosti darebáků.

Aby měl čtenář představu, kolik zhruba peněz v tom každoročně létá? Kolik bývá vyvedeno do zahraničí?

Odvětví vodárenství má roční obrat cca 35 miliard korun. Hodnota provozované infrastruktury, kterou teče voda, a mají ji v rukou koncerny, i když ji na papíře vlastní města nebo městské vodárny, je, v dnešních cenách pořízení, v řádu stovek miliard korun.

Přes výplatu zisků, tzn. z dividend z vodného a stočného, které platí lidé, odchází každoročně 1,6-2,6 miliard korun. Ty se od lidí vyberou, ale skončí v cizině, místo aby sloužily k obnově infrastruktury, k řešení sucha, ztrát v potrubí a k čistotě vody.

Další miliardy odházejí do ciziny výplatou nerozdělených zisků, ážiových a rezervních fondů z koncerny ovládnutých vodáren. Koncerny si navíc také z těchto vodáren vyplácejí miliardy ze snížení základních kapitálů. Vodárny stále více zadlužují.

Můžete to ilustrovat konkrétním příkladem?

Příkladem jsou Severomoravské vodovody a kanalizace (SmVak). Vytloukají klín klínem. Původní dluh 3 miliard v podobě emise dluhopisů přefinancovali pětimiliardovým dluhem. Základní kapitál SmVak je nyní již pouhá cca 1. miliarda. Většina z 3 miliard skončila v daňovém ráji, 5 miliard se použilo na zaplacení dluhu a zbytek odtekl do Španělska. Vše platí lidé na severu Moravy v ceně vodného a stočného, kteří ve Španělsku neodeberou ani kapku.

Další stovky milionů korun platí každoročně lidé protiprávně koncernům jako protiprávně zaúčtované náklady některými koncerny do ceny vody. Kontrola přitom odhalí jen malou část a řada věcí se nekontroluje.

O jak velký podíl vody v ČR, z kterého se zisky „privatizovaly“, se jedná? Omezuje se to na velká města nebo jsou v tom i vesnice?

To je dobrá otázka. V médiích totiž někteří „hadi v oblecích“ prezentují, že se vlastně nic neděje, že města a obce mají ve vlastnictví 90 procent infrastruktury. To je pravda, ale manipulátoři, lidem cíleně neříkají celou pravdu.

 

A ta je, že z těch 90 procent mají cca 60 procent fakticky v rukou koncerny, protože jim je často protiprávně „na věčné časy a nikdy jinak“ pronajali kolaborující anebo podvedení zastupitelé.

Na co se koncerny zaměřily?

Koncerny si vyzobly z pohledu toku a zisků ty nejlukrativnější regiony, kde je na malém prostoru spoustu odběratelů. Praha, Brno, Ostrava, Kladno, Olomouc, Sokolov nebo krajské vodárny Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s (šp. Aqualia), Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.(fr. Veolia ) a Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a.s. (původně Anglian water, dnes rak. ČEVAK).

V řadě regionů se mi naštěstí podařilo rozumné politiky varovat, informovat a manipulace narazily na pravdu a selský rozum a voda je dál spravována městskými vodárnami v zájmu lidi jako služba: Kroměříž, Pardubice, Náchod, Slovácko, Přerov…

Mapa ČR z pohledu, kdo ovládá peněžní toky z prodeje vody v regionech ČR:

MapaSeda500

Mohl byste z těch firem, které si zisky z vody v ČR „privatizovaly“, jmenovat? O které společnosti hlavně jde?

Pozor! Zisky z vody „neprivatizovaly“ koncerny, ale politici. Jakýkoliv koncern mohl chtít cokoliv, ale aby to dostal, museli mu jít na ruku politici a Ministerstvo zemědělství. Je to jako s prostitucí. Slečna vám sebe nabízí a její cíl je dostat vaše peníze do své kapsy. Pokud nesouhlasíte, tak nedostane ani korunu. Zisky z vody by nikdy žádný koncern neovládl, dokud mu zevnitř vodáren neotevřeli dveře Trojské koně, což jsou darebáci, kteří skrytě jednají v zájmu koncernů, manipulují se zastupiteli a podvádějí akcionáře, které uvádějí v omyl.

Pravomocný rozsudek v kauze VaK Zlín dokládá chování „trojských koňů“. Navíc i to, že nejde o privatizaci, ale o tunel, který byl realizován protiprávně a obcházením zákonů ČR:

„Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie VaK do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona.

Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, že touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad VaK Zlín a prosadit provozní model.“

Kdy k tomuto procesu začalo docházet? Za vlády levice, či pravice? V jakých letech?

Ten proces začal skrytě probíhat již po roce 1993, kdy stát převedl bezúplatně na obce a města majetek cca 13 krajských státních vodárenských podniků a vzniklo cca 50 okresních vodáren v majetku měst a obcí.

Pak koncerny začaly vyvážet zastupitele z regionů na zájezdy do ciziny. Např. na tenisový turnaj, resp. na prohlídku čistírny odpadních vod. Tam se ukázalo, kdo je s nimi ochotný kooperovat. Pak už to byla jen otázka času.

Příklad Olomouce. Sídlo Veolie bylo zapsáno do sídla městské vodárny VHS Olomouc již v roce 1997. Valná hromada přitom schválila Smlouvy s Veolií až v prosinci roku 2001 a to protiprávním způsobem, kdy se hlasovalo o stejném bodu dvakrát a zástupce FNM hlasoval v rozporu se svým pověřením.

Jaká tam byla časová souslednost?

V období 1993-1996 koncerny testovaly, jak jsou jím politici ochotní jít na ruku a jak stát efektivně hájí zájmy občanů. Když zjistily, že někteří politici jsou ochotni zprivatizovat i vlastní matku, a stát či vlády ČR jsou při obraně vody a lidí impotentní, tak se do toho po roce 1996 opřely.

Postupně ovládly největší vodárny SčVaK, OVak, polovinu BVK, SmVak a PVK, Vodárnu Plzeň a Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, 1. JVS atd.

Po roce 2001 spustili nájezdníci kobercový greenmailingový nájezd na městské vodárny v tzv. projektu Čechy a Morava. Šlo o organizovaný protiprávní komplot, jehož cílem bylo v rozporu se zákony ČR městské vodárny protiprávně ovládnout a poté je zevnitř vykuchat. Na 20-30 let mezi lidi a vodu instalovat soukromý penězovod, kterým stamiliónové zisky potečou do zahraničí, bez ohledu na to, že v odvětví scházejí peníze na investice, řešení sucha či kvality vody.

Informoval jsem vrcholné i místní politiky opakovaně již od roku 2002, ale mnozí z nich v tom jeli a jedou s nájezdníky. Proto jsem začal bránit sebe, svou rodinu a vodárny přes soudy. Opakovaně jsem uspěl u Ústavního soudu. Poté mi daly za pravdu Krajský soud v Brně, Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud v Brně. Potvrdily nemravnost greenmailingového nájezdu a i protiprávní jednání místních politiků a vodařů s nájezdníky.

Které z politických stran byly u toho?

Na tomto procesu se podílela levice i pravice. V letech 1995-2005 ovládaly města nezávisle na tom, kdo byl u moci, velké koalice ODS-ČSSD. Pokud jim někdo chyběl do počtu, tak si přibrali někoho z KDU-ČSL nebo z nějaké místní „strany“. Ukázkový příklad je Zlín – kde v tom komplotu jely ODS, ČSSD i KDU-ČSL a s nimi vedení městské vodárny Zlín, které dnes sedí na vysokých postech a orgánech Veolie.

O kolik by voda pro koncového uživatele byla levnější, pokud by k této „privatizaci“ nedošlo? Lze použít nějakou analogii s cenou vody v místě, kde korporace nedosáhly svého?

Byla by levnější o ziskovou marži koncernu, kterou platíme a posíláme do zahraničí, o náklady na trafikanty v slupkách, které vznikly z vytunelovaných městských vodáren, a o neoprávněně kalkulované náklady do ceny vody, které koncerny lidem účtují do ceny vody a spoléhají na to, že se na to nepřijde.

Například na severní Moravě z každých lidmi zaplacených 100 Kč ve vodném a stočném skončí cca 40 Kč jako zisk koncernu ve Španělsku, a k tomu v nákladech lidé zaplatí 5 miliard korun, které bude muset SmVak zaplatit za vydané dluhopisy.

Obecně lze říct, že cena vody by mohla klesnout o 20 až 40 %, nebo by neklesla, ale nemusela by zdražovat a peníze vybrané od lidí by se použily na obnovu a rozvoj trubek, na kvalitu vody a na řešení sucha.

Zisky z vody jsou tedy „privatizovány“, ale náklady na infrastrukturu zůstaly na bedrech veřejných rozpočtů?

Přesně, došlo k „privatizaci“ zisků z vody – a k zestátnění nákladů na infrastrukturu. Pohádka „Jak Trautenberk prodával vodu“ vysvětluje, co se stalo. Krakonoš postavil hráz (ze svého). Pak Trautenberk k hrázi postavil Kubu, Anče a hajného a chtěl, aby lidem prodávali vodu, a on kasíroval z vody zisky. Kuba, Anče a hajnej to odmítli. Politici v reálném světě ne.

Z městské vodárny je prodána provozní část (cca 5 procent z hodnoty původní městské vodárny). To, co generuje zisky, je z městské vodárny často protiprávně prodáno, pronajato a bezúplatně vyvedeno do rukou koncernu, který si nakonec od vodárny pronajme i trubky.

Vodárna tím získala jen minimum financí, ale přišla o monopolní postavení a jediné zisky generující podnikání. Veškeré know-how, portfolio klientů, management, zaměstnanci školení v oboru, to je často bezúplatně vyvedeno do rukou soukromé firmy. Městská vodárna přišla bez náhrady o právo inkasovat zisk z vodného a stočného.

To vše za babku nebo zdarma získá koncern.

To zní poměrně záludně…

Infrastrukturu městské vodárny si koncern chytře „jen“ pronajal (95 procent majetku městské vodárny, do kterého musí investovat vlastník, dál zůstal městské vodárně a ta do ní musí dál investovat), ale právo inkasovat zisk z vodného a stočného, kde voda proteče touto infrastrukturou, přešlo ze 100 % na soukromý subjekt.

„Hadi v oblecích“ a „Trojské koně“ toto prezentují jako vstup strategického investora do vodárny. Ale do vodárny žádný investor nikdy nevstoupil. Z městské vodárny vznikne formální slupka, zcela závislá na soukromé firmě. Často to je jen trafika pro politiky, s jedním nebo pár zaměstnanci. I účetnictví ji vede koncern.

A politici?

„Politici“ berou odměny, pokud udržují nemravný systém v chodu. Pokud se odváží něco šetřit, jsou exkomunikováni.

Máte nějaký příklad takové „exkomunikace“?

Konkrétní příklad je odvolání předsedy dozorčí rady VaK Zlín, který upozornil akcionáře a statutární město na protiprávní stav ve vodárně (dnes pravomocně potvrzený). Darebáci z vedení města Zlín, kteří protiprávní stav kryli a kryjí, ho z dozorčí rady okamžitě odvolali a dosadili místo něho loutku. Když jsem se jeho nástupce zeptal, jaká je aktuální cena vodného a stočného ve Zlíně, tak to nevěděl. Jak tento pán hájí zájmy lidí, je předem jasné. Protiprávní stav ve VaK Zlín spolu se svými kamarády přikryl.

„Díky“ smlouvám často rovněž jde i o dotace z EU, protože EU odmítá dotovat systém, ze kterého soukromé firmy odčerpávají miliardové zisky.

Vracejí korporace nějakou část výnosů, zisků zpět do vodovodní infrastruktury? Jsou k tomuto povinovány smlouvami, aby určitá část zisků byla věnována investicím do vodovodní soustavy a technického zázemí?

Koncern platí vodárně za trubky nájem vesměs ve výši odpisů, ale ten ihned započte lidem do ceny vody, takže nájem ve skutečnosti platí městské vodárně lidé. Tyto odpisy lidé platili vodárně i předtím, než se mezi vodárnu a lidi dostal koncern, a to napřímo. Někdy dokonce koncern neplatí městům za trubky vůbec nic a vesele léta inkasuje od lidí zisky.

Nájem odvozený od hodnoty již realizované investice městské vodárny (odpisy) znamená, že koncern/lidé postupně splácí původní investici městské vodárny, ale tato investice mezitím léta generuje zisky pouze koncernu.

Pokud vám za 50 let někdo vrátí investici, kterou jste vložil do postavení domu, a navíc v něm bydlí, pak jste blázen, že jste na něco takového přistoupil. Ve vodárenství je to zcela běžné a řada politiků se tomu ani nediví, natož aby toto chtěla napravit.

Jak je možné, že se na to přistoupilo?

„Trojské koně“ prezentují lidem nájem placený koncerny falešně jako investice koncernu. Jde o cílenou lež. Nájem není zisk městské vodárny a nejde ani o investici koncernu do infrastruktury. Nájem je výnos vodárny a ta ho v lepším případě použije na pokrytí režijních nákladů a část reinvestuje. Pokud investuje a nové investice následně spravuje koncern, pak je to pro koncern geniální.

Veřejný sektor platí koncernům investice, na kterých koncerny dolují zisky; někteří „politici“ tomu říkají vstup strategického investora, já tomu říkám systém dobývání renty.

Na základě jakých faktorů tedy dochází ke zvyšování ceny vodného a stočného?

Zde je to prosté. Vše nakonec vždy zaplatí lidé v ceně vody nebo z daní. Vždy musí zaplatit provozní náklady na dodávku vody – opravy, spotřeba materiálu, energie, mzdy, odměny členům orgánů, poplatky za odběr povrchové a podzemní vody apod..

V případě soukromých firem toto lidé zaplatí také – a navíc zaplatí zisky koncernů. Jejich hlavní priorita je vyinkasovat co nejvyšší zisk a ten poslat do zahraničí, zcela mimo vodárenské odvětví a mimo ČR. Navíc lidé zaplatí také odměny trafikantů v městské vodárně za to, že udržují v chodu často nemravný a protiprávně zavedený systém.

Jaká je situace v zahraničí? Je odprodej zisků z vody do zahraničních rukou v zemích bývalého východního bloku obvyklou věcí, či nikoliv?

Jak kde. Poláci toto nedopustili. Rusové taktéž. I z Ukrajiny se koncerny stáhly, protože jejich cíl i přes vábení rozumní politici prokoukli.

Slovensko je na tom podobně jako ČR. Nekalé praktiky politiků popisuje spis Slovenské informační služby v korupční kauze Gorila a především stejnojmenná kniha T. Nicholsona.

V Rumunsku byl francouzský koncern obviněn z korupce. Bukurešť: Celková zjištěná hodnota úplatků činila 55 mil. rumunských lei, tj. 310 mil. korun.

Jednou z firem, které podniká s vodou v ČR, je francouzský koncern Veolia. Zeptám se tedy, jak je to se zisky z distribuce vody ve Francii. Odcházejí také do soukromých rukou?

O praktikách koncernů a o tom, jak města ve Francii, včetně Paříže, vyhánějí koncerny od vody a vodu spravují, velmi přesně informuje francouzský dokument „Jak korporace bohatnou na vodě“.

Měl by ho vidět každý občan a politik v ČR. Všichni by pochopili, proč je třeba odsunout koncerny od české vody a vrátit zájmy lidí do správy vody. Pokud to neuděláme, tak se nedoplatíme a v podstatě přijdeme o svobodu. Stát, který nemá v rukou vodu a vše zásadní co souvisí, není svobodný stát. Je vazalem toho, kdo to v rukou má.

Francouzský dokument o korporacích, které bohatnou na vodě:

Ve Francii to pochopili a 72 velkých francouzských měst koncerny od vody odsunulo. Já a nyní Nadační fond PRAVDA O VODĚ děláme léta vše pro to, aby náprava v zájmu lidí, měst a státu byla realizována také v ČR a aby lidé i politici chápali, proč je třeba ji realizovat. Nečekáme, až politici začnou něco dělat. Sami bereme své životy do svých rukou a jdeme pro nápravu přes soudy a investigativní projekt PRAVDA O VODĚ.

Dává nám za pravdu i nezisková organizace Public Citizen. Ta praktiky Veolie popsala v jejím korporátním profilu na www.wateractivist.org. Na straně 3-4 profilu je přímo kapitola Corruption:

„Je dobře známo, že společnost používá úplatky k získání smlouvy o vodě. Opravdu se zdá, že korupce je součástí jejich podnikové kultury. V polovině roku 1996 bylo pět z 13 ředitelů v představenstvu Vivendi / Generale desSpolečnost Eaux byla vyšetřováno z důvodu korupce (většinou ve spojení s jejich pracovními místy s jinými společnostmi). Často je velmi obtížné získat dostatečné důkazy a najít soudní systémy ochotné spolupracovat na stíhání. Některé z nejvýznamnějších nedávných odsouzení za podplácení úředníků Vivendi a jejich mnoha dceřiných společností a přidružené společnosti jsou uvedeny níže. Všechna přesvědčivé údaje byly získány v USA a v Evropě.“

 

NADAČNÍ FOND PRAVDA O VODĚ

Postavili jsme se protiprávní komercionalizaci vody v ČR přes soudy a projekt PRAVDA O VODĚ. Soudy nám potvrzují, že máme pravdu. Voda musí být dostupná všem občanům ČR, za spravedlivou cenu a nesmí být zdroj dolování zisků. Systém, kdy jsou zájmy soukromých firem nadřazeny zákonům a zájmům lidí, je ve svobodném státě neakceptovatelný. Proto léta zájmy lidí i státu bráníme a prosazujeme:

Vrácení priorit lidí do správy vody, odsun koncernů od české vody a garanci práva lidí na vodu v Ústavě ČR.

podpořte nás

Transparentní účet
966665 / 0300 ČSOB

nebo

Každá částka pomáhá🍀. I moře se skládá z kapek💧. Děkujeme

 

Žádné komentáře

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Dává nám váš boj za vodu smysl? Podpořte nás

Libovolnou částkou na transparentní účet u ČSOB, číslo účtu: 966665/0300

Další možnost podpory je kartou zde

 

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

Českou vodu si prodávejme bez cizinců a překupníků. Lidé, města i voda na tom vydělají. Ne zisky v daňových rájích, ale čistou vodu, kvalitní trubky v zemi a rozumnou cenu vody.

POPULÁRNÍ ČLÁNKY

SLEDUJTE A SDÍLEJTE

Follow