Privatizace byla v řadě případů protiprávní nájezd na zisky z vody – koncern vydělává, obce investují a občané platí

Rozhovor ze dne 12.6.2024, o vodě v rukou korporací, o stavu společnosti a o nápravě na rádiu PROSTOR mezi ekonomkou Markétou Šichtařovou a ekonomem Radkem Novotným. Doplněný odkazy důkazy, rozsudky a fakty.

Oddělovač
Oddělovač

Proč v případě vody říkáte, že některé privatizace nejsou dobré?

Ta otázka má hodně dobrý základ, protože je i otázka, jestli to, k čemu došlo, se dá nazvat privatizací. Rozsudky, které se v těchto vodárenských kauzách objevují, totiž ukazují, že ten proces je v mnoha případech protiprávní. Energetika, teplárenství, plynárenství nebo vodárenství jsou síťová odvětví zcela zásadní pro chod státu. 

A kdo ovládá především ty peněžní toky v síťových odvětvích, tak ten v podstatě ovládá všechno. Každý asi vnímá, že je voda skutečně strategická. A naše privatizace znamená, že máme firmy, které stále vlastní infrastrukturu, ale nevlastní peněžní toky, protože my jsme „zprivatizovali“ jen zisky a ne vodárenskou infrastrukturu.

Takže ta vodárenská infrastruktura stále patří třeba státu, nebo tedy nějakým municipalitám, ale ty finanční toky ovládají nadnárodní korporace. A ty se potom nestarají o tu infrastrukturu. Je tohle ta podstata věci?

Ano a je tam ještě ten detail, že záměr zahraniční korporace a záměr jakéhokoliv subjektu, který podniká, je vygenerovat co největší zisk. A podařilo se oddělit peněžní toky a investice od majetku. Devadesát procent infrastruktury v České republice je v rukou měst a obcí nebo městských vodáren. A přibližně sedmdesát procent tržeb z vodného a stočného ovládají zahraniční korporace. Zahraniční vlastník chce generovat zisk, nezajímá ho nic jiného. Management pak musí plnit úkoly, které jim vlastník dá.

Jaké jsou ty úkoly, pokud je vlastníkem třeba město?

Tam rozhodují politici a ti chtějí být znovu zvoleni, a to je jejich priorita. To znamená, že jeho zájem je obnova infrastruktury, čistá voda a zajištění toho, aby byla voda i tam, kde to není třeba tolik ekonomicky výhodné. A radši bude investovat, než generovat zisk, protože ten zisk v podstatě nepotřebuje.

Druhá věc, která s tím souvisí, je, že veškeré finance v těchto síťových odvětvích zaplatí vždy jen spotřebitel. Žádná korporace, žádný politik, vždy jenom spotřebitel. Logicky – kdo financuje investice, tak tomu by to mělo sloužit. A v okamžiku, kdy to slouží majitelům korporací, ale celé to financují občané, buď přímo z vodného a stočného nebo z daní (z dotací),  tak se dostáváme do něčeho, co je dlouhodobě neudržitelné, protože jsme zavedli do systému penězovod, který z toho odvětví vyvádí finance ven.

 

Tak si to zhrneme. 90 % vodárenské infrastruktury je vlastněno obcemi, obecně státem, ale zhruba 70 % finančních toků ovládají korporace. Takže nadnárodní korporace podnikají s majetkem, který není jejich, využívají ho ve svůj prospěch, ale nemají motivaci se o něj starat. Současně ale nemohu vidět nic špatného na tom, že soukromý vlastník chce dosahovat zisku. Není problém spíš v tom, že se infrastruktura nedostala do jejich rukou, takže oni nemají motivaci se o ni starat. Nebyl problém v privatizaci, která se asi krutě nepovedla, když došlo k oddělení majetku od zisku?

Samozřejmě máte pravdu. Z druhé strany ty korporace nejsou hloupé. Ty korporace žádnou infrastrukturu nikdy vlastnit nechtěly. K tomu se třeba přiznala Veolia už v roce 2003: “My chceme provozní model.” Provozní model je privatizace zisku a zestátnění nákladu. Neboli systém dobývání renty, když se budeme bavit v ekonomických pojmech. Oni si to vyzkoušeli už na svých lidech ve Francii, pak v Německu, v Itálii. Oni už věděli, že to je cesta, jak vygenerovat obrovské množství peněz a vlastně si zajistit, že jim stát bude financovat investice. Protože bez infrastruktury nemáte co provozovat.

Bez vykopání studny vodu prostě neprodáte. A ideální je, když vám někdo kope studny, financuje to a vy stojíte u té studny, naléváte vodu a kasírujete peníze. Pro srozumitelnost to takhle zjednodušuji. My teď říkáte, nepodařila se „privatizace“, ale pozor, na to, že toto je špatně, jsem začal upozorňovat již v roce 2002 Fond národního majetku, ministerstva zemědělství, vnitra, financí…

Důkaz: Veolia a její strategie v ČR ZDE 

Proč na to úřady nereagovaly?

Oni věděli velmi dobře, že se dějí věci, které jsou špatné. Že tam nepřichází žádný strategický investor. Nemám nic apriori proti strategickému investorovi. Říkám to na Škodovce, která by bez příchodu jakékoliv nadnárodní strategického korporace již neexistovala, jako neexistuje Liazka. 

Ono se to nepodařilo, ale ono to není tak, že by byli naivní. Lidé, kteří kolem instalace koncernů do vodárenského odvětví chodili, velmi dobře věděli, co dělají. Ten koncern může bušit do těch vrat té vodárny kolik chce, může slibovat co chce, ale dokud mu někdo zevnitř té vodárny a zevnitř toho systému neotevře dveře, tak nevyinkasuje z vody ani korunu. Už se pomalu dere na povrch, že tam byla obrovská korupce. Ministerstvo zemědělství mělo tlačítko – zlatou akcii – a kdyby řeklo nebudeme něco takového realizovat, tak se žádná taková provozní smlouva tohoto stylu neuzavřela.

PS: Ministerstvo zemědělství ČR pracovalo a nadále pracuje pro nadnárodní korporace

Bavíme se o vodě a o tom, že došlo k oddělení majetku od toho, kdo spravuje finanční toky a zisky z vody a že to nefunguje. Mě napadá taková analogie. Člověk, který vlastní pole a pronajímá to pole sedlákovi, tam je to podobné, kdy je oddělen majetek od finančních toků. Sedlák hospodaří na poli a má z toho zisky a platí malý peníz vlastníkovi za nájem pozemků. Vlastník by se bránil, kdyby mu sedlák pole ničil. Proč se skuteční vlastníci majetku nebrání proti tomu, že provozovatel nechává chátrat infrastrukturu – trubky?

Nemyslím si, že ten příměr je správný. My se totiž bavíme o dvou sedlácích. Celá ta česká vodárenská infrastruktura totiž neležela ladem. Provozovaly ji původně státní vodárenské podniky a ty měly za úkol obnovovat infrastrukturu, inkasovat vodné a stočné a obnovovat infrastrukturu. To je to BÉ, kdy kasíruji, ale musím investovat.

Roku 1993 přišel nápad, že rozdělíme to tak, aby o vodárenství nerozhodovala centrálně jen Praha nebo ty velké giganty (a ono to nebylo úplně špatně vymyšlené) a budou to řešit okresy, případně někde krajské vodárny. Vzniklo řádově třiapadesát velkých okresních vodáren, které si to spravovaly samy. Ta města dostala státní majetek zadarmo, rozdělilo se to, vznikly krajské a okresní vodárny. Ty města si pak provozovaly přes ty vodárny svůj majetek samy. Fungovaly a provozovaly tu vodárenskou infrastrukturu. 

Vstupem do EU, se ČR zavázala, že bude plnit Evropské normy v rámci čištění odpadních vod a EU věděla, že ČR nemá na potřebné investice peníze, tak v rámci kapitoly 22 u přístupových jednání do EU se dojednaly podmínky, že EU na to podfinancované odvětví, kde ČR musí dohnat hlavně čištění odpadních vod, poskytne 60-80 % zdrojů. To znamená byly zajištěny i zdroje pro obnovu a rozvoj infrastruktury.   Navíc bylo jasné, že cena vody dožene cenu v EU. Cena nebude 0.50 Kč/m3, ale bude 2-3 Eur.  A buď toto využijeme jako polštář na investice a k tomu dostaneme ty zdroje z EU a to potřebné doinvestujeme.

Měli jsme vlastní vodárenskou inteligenci, infrastrukturu i potřebnou provozní techniku pro provozování té infrastruktury. Není to tak, že by pole leželo ladem a my toto neměli.

 

Jak se tam dostaly nadnárodní společnosti?

Z velké části ovládly ty městské vodárny protiprávně – na to máme rozsudky – nainstalovaly tam svoje lidi a pak samy se sebou uzavřely na třicet let smlouvy, kdy si z toho vytáhly jen to, co generuje zisk a to, do čeho se musí investovat, nechaly těm městům a obcím. A to už není o vstupu strategického investora. 

Soudce Miroslav Weinštuk velmi pěkně řekl, že to je krok za krokem dokonale naplánovaný systém, ve kterém jedou stát, politici i místní vodaři, kteří se potom nechají zaměstnat u těch koncernů. A končil větou, že veškerá faktická moc v České republice je v rukou nadnárodních korporací, a to je velmi špatně.

Vy jste říkal, že ta privatizace proběhla v mnoha případech nezákonně a že se jednalo o propracovaný systém. Můžete ještě trošku upřesnit, čeho se to konkrétně týkalo?

Jeden model je, že se vodárenské akcie nebo části vodáren prodávaly velmi podivným způsobem za symbolické ceny do rukou zahraničních korporací. 66 procent prodal Fond národního majetku na základě výběrového řízení za velmi zajímavou cenu koncernu Veolia. Dalších 34 procent prodalo město Praha tak, že majetek od státu dostalo a v podstatě okamžitě prodalo za třetinovou cenu, aniž by dělalo výběrové řízení. 

A nejen, že prodali akcie, oni do té stostránkové smlouvy – kterou dostali zastupitelé ve středu večer a ve čtvrtek dopoledne ji odsouhlasili – vložili smlouvu prodlužující provozní model o dalších deset nebo patnáct let, což nikdo nevěděl. Tak to byl jeden systém, který šel přes částečnou privatizaci a pak velmi podivné machinace s akciemi.

Není tedy možné tyto smlouvy zrušit?

Musí být politická vůle a ta u politiků ze stran, které tohle původně řešily, je veliké tabu.

Ale když soud řekne, že je nějaká smlouva neplatná vzhledem k tomu, že byla nelegálně uzavřena, tak tím zaniká její platnost.

Ano, ale aby soud rozhodl, že je smlouva neplatná, tak někdo musí podat žalobu. To se dostáváme i k tomu druhému modelu, který byl takový, že stát si zajistil to, že ty akcie vodáren nelze prodat, že musí zůstat v rukou měst a obcí. Dal je obcím, ale ve stanovách bylo, že se nesmí prodat nikomu jinému než obcím v daném regionu.

A toto obešli. Na to máme rozsudky, že ty smlouvy jsou neplatné pokoutné smlouvy. Využili k tomu Českou spořitelnu, která do toho vložila své dobré jméno a ve skutečnosti pracovala pro zahraniční korporaci, která si ji najala na to, aby tohle řešila. A přišla a řekla: “My chceme koupit akcie, ale ono to koupit nejde, tak my si teďka zajistíme to, že ovládneme jenom hlasovací práva, dáme vám symbolických nějakých 120 korun na akci a až to půjde převést, tak vám doplatíme nějakých 50 korun.” A v tu chvíli tu vodárnu v podstatě ovládli a ta města na to kývla. Takže Veolia nebo její subjekty skutečně přes Českou spořitelnu postupně ovládla tu městskou vodárnu. A to protiprávně, na to existuje rozsudek

V okamžiku, kdy ji ovládla, tak vyměnila lidi ve vedení té městské vodárny za svoje lidi nebo za lidi, kteří byli ochotní ji jít na ruku a tito lidé potom zevnitř té městské vodárny připravili ten provozní model. A ta města, která si ty akcie ještě držela – ne všechna to prodala – tak zjistila, že vlastně nemají hlasovací práva – nemají většinu – a ve vedení sedí lidi, kteří patří do nějakého jiného systému. No a pak se rozjelo takové to dohadování: “Když pro ten provozní model a pro tu smlouvu s Veolií zvednete ruku, tak my vám přednostně něco postavíme investice nebo budete členem dozorčí rady…”

No tak být členem dozorčí rady, to je i docela finanční stimul.

Ano, ale ti lidé mohli být členem dozorčí rady té městské vodárny – proto říkám, že to nebylo pole ležící ladem. To byl funkční vodárenský subjekt a v podstatě to byl nájezd, kdy konkurenční firma ovládla soukromou městskou vodárnu a připraví si všechno pro to, aby ovládla peněžní toky. To je velmi dobře popsáno v těch rozsudcích. A dnes už tyhle vodárny mají problém – třeba Kladno má nejdražší cenu vody. Přitom Veolia slibovala, že voda poroste pouze o inflaci a sama zajistí dotace.

No tak být členem dozorčí rady, to je i docela finanční stimul.

Ano, ale ti lidé mohli být členem dozorčí rady té městské vodárny – proto říkám, že to nebylo pole ležící ladem. To byl funkční vodárenský subjekt a v podstatě to byl nájezd, kdy konkurenční firma ovládla soukromou městskou vodárnu a připraví si všechno pro to, aby ovládla peněžní toky. To je velmi dobře popsáno v těch rozsudcích. A dnes už tyhle vodárny mají problém – třeba Kladno má nejdražší cenu vody. Přitom Veolia slibovala, že voda poroste pouze o inflaci a sama zajistí dotace.

Vy jste říkali, že k tomu, aby se ta záležitost rozkryla, tak je potřeba, aby někdo žaloval a napadl tu konkrétní smlouvu, ale zároveň tady už jsou rozsudky o protiprávnosti některých smluv, takže někdo napadl ty jednotlivé konkrétní privatizace.

Ano a ten blázen sedí proti vám. Já jsem netušil, že ten náš politicko-ekonomický systém je neschopný sám sebe bránit. Já jsem začínal s tím, že podám žalobu na proces valné hromady, kde byly evidentně předloženy podvodné informace, aby někteří starostové byli motivováni, ale většina byla podvedena. A kdybych tušil, že napíšete ministrovi financí, zemědělství a vnitra a místo toho, že to někdo řeší, se akorát dozvíte “beru na vědomí” a za čtrnáct dní na to vám shoří auto i s garáží, tak bych do toho asi nešel.

zapalené auto 5

Také jsem informoval média, ale nereagovala. Tak jsem podal žaloby a dnes mi ti vrchní a ústavní soudci dávají za pravdu, že soudci na těch nižších úrovních nekonají. 

Takže nefunguje justice, nefunguje politika, nefunguje policie, nefungují ani ta velká média. Ta demokracie tady fakt nefunguje. Mluví se o čtyřech pilířích demokracie, ale tady jsou to chapadla chobotnice. A to je problém..

Přitom v nějakých konkrétních případech máme skutečně rozsudek, který říká, že smlouva byla uzavřena neoprávněně, že privatizace byla nelegální. Jaký je v tu chvíli postup?

První krok, který jsem udělal já, bylo podání žaloby na neplatnost těch valných hromad. K tomu, abyste mohla uzavřít smlouvu o prodeji části podniků, potřebujete souhlas akcionářů. Pokud byli podvedeni, což byli, tak samozřejmě ten soud musí rozhodnout o tom, že ta valná hromada je neplatná. My máme rozsudky, že ty valné hromady byly neplatné, že představenstvo té městské vodárny, ve kterém v tomto případě seděli lidé z Veolie, předložilo něco a je to nepravdivé. Tím pádem není udělen souhlas představenstvu, aby uzavřelo tu smlouvu.

Takže v tuto chvíli tu žalobu na neplatnost smlouvy musí podat představenstvo nebo kvalifikovaný akcionář, což já v žádném případě nejsem. A to je velký problém, protože ti lidé, kteří to kryli, sami na sebe žalobu podat nechtějí. Podle státních zástupců to může být promlčeno. Ale jak, když na základě těch smluv ten systém každý rok dál cucá peníze? Řešení je tlak na politiky, aby to začali řešit, protože když to nebudeme řešit, tak budeme ještě větší kolonie, než jsme teď. Pokud chce republika fungovat, tak musí mít v rukou ty strategické monopoly.

Soudy tedy říkají, že jde o nějaký trestný čin?

Podle mě to trestný čin je, ale soudy říkají, že to je protiprávní v rámci obchodního práva.

Vy obesíláte české poslance, senátory, politiky a od roku 2016 obesíláte i po volbách vládu s informacemi třeba o tom, že jsou tady rozsudky o neoprávněném uzavření smluv. Co konkrétně by třeba ten poslanec nebo senátor s tím mohl dělat? Jak by mohl situaci zlepšit?

Díky Bohu za vaši otázku, vy jste první člověk po 24 letech, který tuto otázku ve veřejném prostoru položil. Fakt první. Je to prosté. Ať chceme nebo nechceme, ta odvětví jsou pod vlivem politiků. A odpověď zní, že všichni, kteří jsou v těch politických funkcích, tak mají právo otevřít diskuzi ve svých politických stranách, přijít s řešením a podívat se, jak to je. My přitom ukazujeme i to řešení, které je například ve Francii, v Německu. Ty koncerny odtamtud musely odejít. Je 72 francouzských měst, která převzala provoz infrastruktury zpátky.

Ale vy jste řekl, už jsme narazili na to, že tady máme protiprávní stav, že byly uzavřeny smlouvy neoprávněně, ale současně jste také řekl, že tu smlouvu může napadnout pouze představenstvo.

Ta nejhladší cesta je, aby smlouvy nebyly znovu uzavřené. V současnosti jsou uzavřené na dvacet let. A kdy se uzavřely? V roce 2002, 2004. A jaký máme rok? 2024. Proto musí být vyvíjen tlak na politiky. Jasně, tak pokud vy politici nejste schopni prosadit neplatnost smluv, nechce se vám do toho, bojíte se, tak alespoň neuzavírejte znovu stejnou provozní smlouvu. To se stalo v Paříži, která ukončila smlouvu s Veolií a se Suezem a převzala provozování sama.

A tlak na politiky můžete vytvořit i podepsáním petice voda je život na pravdaovode.cz/petice. V tuto chvíli ji podepsalo už 72 tisíc lidí. Je problém, pokud to nebudeme řešit.

Vy si tedy přejete, aby politici tlačili na ta jednotlivá třeba zastupitelstva měst, aby neobnovovala smlouvu.

To je jedno z řešení. Ale v okamžiku, kdy politické strany mají před volbami, tak mají, já to řeknu úplně naplno, plnou hubu vody. Protože to je vynikající téma pro voliče. Po volbách hladina stojí, nikdo to neřeší. Tak to funguje deset let, takže to není novinka. Já s těmi politiky mluvím a vím, že mezi nimi jsou fakt rozumní lidé, kteří se snaží to téma otevřít zevnitř těch politických stran, aby to ty strany shora ty řešili.

Ale tam, kde byl ten proces protiprávní, tak tam se bavíme ještě o něčem jiném. Tam se bavíme o tom, že z té vodárny odtekla třeba miliarda a odtekla protiprávně. Tak proč ji nedostat zpátky? To se samozřejmě těm koncernům nechce, protože oni ví, že když to v nějaké České republice praskne, tak to praskne i v jiných východních státech, kde se tohle zavedlo. Ale ono už to začalo, už se objevily nějaké problémy v jiných zemích.

A kdo konkrétně by mohl požadovat ty peníze zpátky? Kdo má technicky tu možnost otevřít ten proces a říci, tady jsou nějaké neoprávněné finanční toky, my chceme vyměnit naší původní investici za vaše zisky?

Ta velká města, která jsou hlavními akcionáři těch velkých vodáren. Potom Ministerstvo zemědělství může těmto městem velmi pomoci, protože má pod sebou celé vodárenské odvětví. Ministerstvo vnitra zase kontroluje hospodaření měst a obcí a je oprávněno to zkontrolovat. Ta pomoc shora je naprosto zásadní.

Tak těch otázek by byla ještě řada. Ještě jsem se vás třeba chtěla třeba zeptat, jak se konkrétně to chátrání infrastruktury projevuje. Ale bohužel na to už dnes nemáme čas. Každopádně jsem ráda, že jsme se alespoň dobrali nějakého relativně konkrétního řešení a víme jak na to. Takže pokračování někdy příště. Já vám moc děkuju za rozhovor.

Také moc děkuji, hlavně za zájem a za to, že jste to téma otevřela. Děkuji.

Co můžete udělat pro nápravu?

Rádio PROSTOR

Odkazy na důkazy

Externí odkazy

  • Co dělá Nadace PRADA O VODĚ? Jaké má výsledky? Co se daří a co zatím ne? ZDE
  • Justice nefunguje – Stanovisko Ministerstva spravedlnosti vyhovělo stížnosti na nefunkčnost české justice- ZDE
  • Ústavní soud POTVRZUJE oprávněnost ústavní stížností R. Novotného, který brání VKM- ZDE
  • Projekt Pusťme politiky k vodě- ZDE
 
 


Jsou pro vás tyto informace užitečné? Pak je sdílejte a podpořte projekty nadace.

Převodem na transparentní účet nadace u ČSOB
966665/0300 nebo rychlou QR platbou

200 Kč
500 Kč
1000 Kč

nebo přes darujme.cz

 

anebo


Fandíte-li více soudům a rozsudkům, pak podpořte přímo R. Novotného.
Soudy na obranu vodáren financuje ze svého přes 20 let.


Převodem na jeho účet u ČSOB
151441719/0300

děkujeme

2 Responses

  1. Dobrý den pane inženýre, přečetl jsem si Váš rozhovor s ekonomkou M. Šichtářovou a musím konstatovat, že podle stejného modelu došlo i k procesu privatizace teplárenství. Pracoval jsem v městské akciové společnost Zásobování teplem Ostrava (ZTO), kterou v roce 2002 město prodalo francouzskému vlastníkovi a.s. Dalkia (nyní Veolia). ZTO zisky investovalo do obnovy tepelných zdrojů a sítí a část
    městský akcionář investoval do výstavby v městě. Dalkia investovala do obnovy jen minimálně a většina zisků šla do Paříže a dále jde
    mimo ČR od roku 2003 . Jsou to zisky řádově vyšší než ve vodárenství. Velmi fandím Vašemu don quijotskému počínání a děkuji za ně. Dokud se ale nepodaří více burcovat společnost, tak politici i ti stávající nebudou ochotní s tím nic začít dělat. Zkoušel jsem apelovat na zastupitelstvo města Ostravy, když se prodlužovala nedávno smlouva s provozovatelem vodárenské sítě v Ostravě, ale oslovení zastupitelé vůbec nereagovali.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články