Citáty a voda Pravda o vodě Soudci a soudy

Gándhí a solný pochod za cestu k nezávislosti. Nezávislost naše vede přes obranu vody.

Gándhí a solný pochod za cestu k nezávislosti. Nezávislost naše vede přes obranu vody.

Nejdříve Vás ignorují, potom Vás zesměšňují, potom na Vás útočí a potom zvítězíte

Mahátma Gándhí

Ghándí dobře věděl, o čem mluví. Spustil a vedl boj za nezávislost Indie na koloniální Anglií a vše, o čem v citátech mluví, zažil na vlastní kůži.

Gándhího boj o svobodu a nezávislost začal solným pochodem

Když před 90 lety, 12. března 1930, vyrazila na 320 kilometrů dlouhou cestu do pobřežního města Dándí pro sůl nevelká skupina aktivistů, jistě netušila, že se nakonec měsíc trvajícího solného pochodu vedeného Mahátmou Gándhím zúčastní tisíce Indů a zprávy o něm obletí celý svět.

Kampaň pořádaná v duchu občanské neposlušnosti byla předělem v indickém boji za nezávislost. Nevedla sice ke zrušení britského solného monopolu, přiměla však britskou vládu nepřehlížet požadavky zástupců indických stran a zasednout s Gándhím k jednacímu stolu.

Velká Británie ani po skončení první světové války nemínila udělit Indii větší nezávislost

Místo toho uplatňovala ve své korunní kolonii politiku cukru a biče a na vzrůstající občanské nepokoje odpovídala posilováním represivních zákonů. Zástupci indických stran naproti tomu žádali, aby se Indie stala britským dominiem podobně jako Kanada, Austrálie a Nový Zéland.

Na výročním zasedání Indického národního kongresu (INK) na konci roku 1929 v Láhauru došlo k významnému posunu v rámci indického hnutí za nezávislost. Nejstarší indická strana se na něm usnesla, že cílem národního hnutí má být dosažení plné nezávislosti (púrna svarádž) a vyzvala všechny Indy k účasti na hnutí občanské neposlušnosti.

Vedení kampaně svěřil INK hlasateli nenásilného odporu (ahinsá – nenásilí) Móhandásovi Karamčandovi Gándhímu. Ten vypracoval jedenáctibodový seznam, v němž žádal indického místokrále barona Irwina o snížení nebo zrušení některých daní včetně daně solné a propuštění politických vězňů.

Za hlavní cíl kampaně si Gándhí zvolil solnou daň, která se bezprostředně dotýkala každého Inda

Podle platných zákonů, které se opíraly ještě o předkoloniální tradici, měla vláda na těžbu soli monopol a její prodej zpoplatňovala zvláštní daní, ta koncem dvacátých let představovala asi čtyři procenta státních příjmů. Indická strava se přitom skládala a dodnes skládá hlavně z luštěninových omáček, rýže, obilných placek a soli.

Dvanáctého března 1930 vyrazil Gándhí se skupinou 79 osob z ášramu Sábarmatí v Ahmadábádu (stát Gudžarát) na pěší pouť do 320 kilometrů vzdáleného Dándí. Cestou k Arabskému moři promlouval k desetitisícům Indů, které přesvědčoval o nutnosti zahájit nespolupráci s britskými úřady, poskytoval interview zahraničním i místním novinám, psal články. Neuplynul den, aby na opačné části zeměkoule nereferoval americký deník The New York Times o solném pochodu. »V této bitvě pravdy proti moci žádám sympatie světa,« prohlásil Gándhí koncem března.

Protestní akce vyvrcholila 5. dubna na břehu moře, odkud si Gándhí odnesl špetku slané písčité půdy a symbolicky nenásilně tak porušil zákon. Do konce roku byly vězeňské cely po celé zemi zaplněny desetitisíci jeho následovníků, takzvaných satjágrahinů (satjágraha – uchopení pravdy). V květnu za mřížemi skončil i samotný Gándhí.

Projevy občanské neposlušnosti brzy zahrnuly i jiné typy bojkotů, dějištěm vážných střetů se obzvlášť často stávaly solivary. Aby indická koloniální vláda předešla dalšímu šíření nepokojů, propustila Gándhího v lednu 1931 bez jakýchkoliv podmínek z vězení a v únoru s ním coby hlavním reprezentantem INK zahájila jednání.

Výsledkem rozhovorů mezi indickým místokrálem Irwinem (později vikomt Halifax – britský ministr zahraničí) a Gándhím byl takzvaný dillíský pakt. Na jeho základě se INK vzdal akcí na podporu občanské neposlušnosti a indická koloniální vláda na oplátku zrušila platnost mimořádných vyhlášek a slíbila propustit uvězněné účastníky hnutí.

Ačkoliv Gándhí vnímal dohodu jako morální vítězství INK (koloniální vláda konečně přizvala zástupce Indů k jednání), skutečnost mnoho změn nepřinesla. Snížená solná daň zůstala v platnosti do roku 1946, než ji zrušil tehdejší předseda prozatímní vlády a první indický premiér Džaváharlál Néhrú. A Gándhí byl po návratu z druhé konference u kulatého stolu, konané v Londýně na podzim 1931, znovu uvězněn. Na nezávislost si tak Indové museli počkat dalších 16 let.

Vody je dost pro lidskou potřebu a nedostatek pro lidskou hamižnost

Mahátma Gándhí

Kšeftování s vodou a s mocí v ČR nese řadu znaků koloniáního systému, např. pro kolonizátory pracující části politicků

chtějí ,aby lidé mlčeli a platili mlčet

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že Ghándí říkla pravdu. V České republice zažívám druhé desetiletí totéž, když od roku 2002 aktivně bráním sebe, svou rodinu, vodu, vodárny a lidi před nájezdem zahraničních koncernů a pro ně pracujících  Hadů v oblecích a Hadů na radnicích.

V podstatě každý krok, který popsal Ghndů – ignorování – zesměšňování – špinění – fyzický útok – vyhrožování – jsem zažil. Přišel i pokus mě zkorumpovat nabídkou odkupu webu PRAVDAOVODE.CZ za 49 mil. Kč nebo další útok koncernu Veolie –  “žalobami” s cílem mě sát energeticky, časově a finančně a přitom zabránit informování veřejnosti. Tím již sama Veolie odhalila, co je zač  – A strategic lawsuit against public participation (SLAPP)

Každý z nich vedl k poznání, že jdu správnou cestou a darebáci se bojí a to hodně.

Připravil a spustil jsem proto projekt PRAVDA O VODĚ.  S tím je spojená rostoucí datová základna lidem dostupných informací o vodě, o vodárnách o dění kolem vodáren, o tom, co se páchá, kdo to páchá a jak to jde napravit. Vše je veřejně dostupné zdarma na webu vedeném formou datové a investigativní žurnalistiky – portál  PRAVDAOVODE.CZ.

 

Informování politiků

Politiky informuji pravidelně od roku 2002, bez ohledu na to, kdo vyhrál volby a bez ohledu na to, že na protiprávní stav a negativní dopady na lidi i stát nereagují. Naposledy v rámci občanské iniciativy CHARTA VODA 300.

Soudní obrana vody

V roce 2002 začal na první pohled nekonečný právní a soudní boj s vodárenskou mafií v ČR a obrana městských vodáren proti řízenému vytunelování přes nájezd organizované skupiny greenmalierů a za ní stojícím koncernem. Po neskutečných 13 -17 létech mi soudy v České republice dávají za pravdu.  ÚSTAVNÍ SOUD potvrdil soudní zvůli soudců Nejvyššího soud a nižší soudy potvrzují, že říkám pravdu – kolem vodáren  probíhá nemravný, protiprávní komploty. Soudci potvrzují i nechutnou kolaboraci politiků s nájezdníky.

Spolupráce s rozumnými politiky

Každé rodině v Přerově, Náchodě, Kroměříži, v Pardubicích… jsme pomohli ušetřit 10-15 tis. Kč. A šetří dál, protože se z vody nestal kšeft. Pomáhai jsme lidem ušetřit desetitisíce za vodu. Pomáháme starostům ušetřit stamilióny z rozpočtu, protože investice financují městské vodárny a ne města ze svých rozpočtů a proto pomáháme městské vodárny ubránit a kolaboranty odhalit a eliminovat:

Přerov

Kroměříž

Pardubice

Náchod

Poté, co na mne v roce 2017 opět zaútočila Veolie ve snaze mne zastrašit a sát, “žalobami”,  kdy gngstery nahradily bílé límečky, jsem po konzultaci s protikorupčními organizacemi založil nestátní neziskovou organizaci NADAČNÍ FOND PRAVDA O VODĚ. Útok a mé vysávání skončil po dvou letech opět pro Veolii fiaskem. Obě “žaloby” před nařízeným dnem jednání, vzala zpět, ale dva roky mě cucla jak upír. Zjistil jsem díky tomu, že rozsévá tento styl “žalob” po republice, jako virus. Více ZDE

 

Informace o vodě poskytuji veřejnosti dál stejně tak dál bráním městské vodárny přes soudy

Poskytuje je navíc i Nadační fond PRAVDA O VODY a lidé se přidávají, protože stejně jako v Indii, pochopili , že jako jedinci nápravu neprosadí, le když se spojíme a tak ta náprava prosadit společně jde.

Vracíme do správy vody zájmy lidí: čistou vodu, řešení sucha a obnovu trubek, garanci práva na vodu. Kde nás poslechli, tam se investuje a lidé platí za vodu o 7-18 Kč/m3 méně než tam, kde ne.


Nenechte si ujít to nejlepší z VIDEÍ nejen o vodě!
Přihlaste se k odběru VIDEÍ

 

NADAČNÍ FOND PRAVDA O VODĚ

Informování lidí a obranu vody financuje z vlastních zdrojů a z příspěvků lidí, jako jste vy. Od státu a politiků nechceme ani korunu, aby nás nemohli ovlivňovat. To nám umožňuje odhalit často protiprávní jednání politiků.

Transparentní účet

966665 / 0300 ČSOB

nebo

Děkujeme?

Citát: Absurdní Solný zákon a Zákon o vodovodech a kanalizacích – kolonialismus a voda

 

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Žádné komentáře

Comments are closed here.

Prosazujeme vyšetření protiprávní instalace koncernů k naší vodě a garanci práva lidí na vodu v ústavě. Petici již podepsalo přes 36.000 lidí.

CHCI PODPOŘIT

Voda je dar, proto ji a lidi bráníme.
Vše financujeme z vlastních zdrojů a z příspěvků lidí, jako jste vy.

Transparentní účet

966665 / 0300 ČSOB

NEBO

 

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

Českou vodu si prodávejme bez cizinců a překupníků. Lidé, města i voda na tom vydělají. Ne zisky v daňových rájích, ale čistou vodu, kvalitní trubky v zemi a rozumnou cenu vody.

SLEDUJTE A SDÍLEJTE