Kauza LTO se říká loupež století s posvěcením státu
V kauze, při níž obchodníci přejmenovávali naftu na lehký topný olej, aby se vyhnuli placení daní, vznikla státu škoda ve výši 100 miliard korun. Všechno prý však proběhlo podle zákona. Když brněnští celníci dostali zprávu, že někdo nabízí podezřele levnou naftu, okamžitě zpozorněli. Záhy zjistili, že do obřích daňových podvodů jsou zapojeny desítky firem po celém Česku.
Psal se rok 1993 a oni byli na stopě zločinu, jemuž se dodnes říká loupež století. Bizarní na něm bylo, že vše probíhalo s posvěcením státu. Na konci kauzy, při níž se nafta „zázračně“ měnila na lehké topné oleje a zpět, byla škoda zhruba 100 miliard korun.
„Daňový únik na jedné cisterně byl 500 tisíc korun. Mluvilo se o 120 tisících cisteren, tedy o tom, že státu uniklo v kauze LTO šedesát miliard,“ vzpomínal později bývalý brněnský celní pátrač Čestmír Vintr, jenž začal machinace s lehkými topnými oleji vyšetřovat.
Jenže motorová nafta se podle něj nedostávala na naše území jen po železnici a silnici, ale i ropovodem vybudovaným tajně státy Varšavské smlouvy.
Princip podvodu byl jednoduchý.
Využíval toho, že podle tehdejších českých zákonů se ropný produkt danil podle toho, jak se nazýval. Rozdíl mezi lehkým topným olejem a motorovou naftou byl přitom obrovský – za olej se na rozdíl od nafty neplatila spotřební daň, DPH bylo jen 5 procent. Přepočteno na peníze – rozdíl v dani mezi LTO a naftou byl postupně 10 až 14 korun za kilogram. Podvodníci proto nechávali naftu papírově převádět na olej a daň místo do státní kasy šla do jejich kapes.
V praxi to chodilo tak, že v cisternách z Ukrajiny a Maďarska do Česka proudila nafta deklarovaná jako nedaněný lehký topný olej. V Česku se vytvořil řetězec smluvených a často fiktivních firem, které si komoditu přeprodávaly, až nastrčený „bílý kůň“ papírově změnil LTO na naftu. Firma skončila, „bílý kůň“ zmizel a komodita už oficiálně jako nafta se rozvážela po benzinkách.
Podvodníci postupně své aktivity rozšiřovali. Fiktivně vyváželi naftu za hranice a nechali si vyplácet od státu vratku DPH. Jedna cisterna mohla účetně (nikoli skutečně) vyrazit za hranice i několikrát.
Někteří obchodníci dokonce naftu pančovali, aby vydělali ještě víc. Nekvalitní palivo pak spotřebitelům zadřelo motory, doplatily na to třeba doly na Ostravsku, zemědělci i autobusový dopravce.
Vazby na tehdejší politiky
Pátrací tým celníků narážel na neochotu politiků z ministerstva vnitra, financí a průmyslu a obchodu důsledně objasnit špinavé obchody. Celníci přicházeli na provázanost obchodníků s LTO s tehdejšími politiky, jejich manželkami a nejbližšími spolupracovníky.
Zřídily se také tři policejní týmy, i jejich snaha však většinou troskotala na stanovisku úřadů, že obchodníci vlastně jednají tak, jak jim umožňují zákony. Vyšetřování vyšumělo, týmy se rozpustily.
„Navštěvovala jsem tehdy často ministerstvo financí a setkala jsem se tam prvně s protimluvem ‚legální daňové úniky‘,“ vzpomínala po letech novinářka Jana Lorencová, která se kauze detailně věnovala.„Stát nikdy od obchodníků s nezdaněnou naftou peníze nevybral, v několika případech sice byla nakonec vyměřena, ale nikdy nebyla vybraná,“ dodala.
kauza LTO probíhala především v letech 1990 – 1996 za doby 1. vlády Václava Klause
Václav Klaus ODS- předseda vlády České republiky a bývalý socialistický prognostik, resp. člen prognostického ústavu
Ivan Kočárník ODS – místopředseda vlády a ministr financí
Ivana Kočárníka (ODS), chtěli vyšetřovatelé obvinit, když bez schválení ve vládě podepsal státní záruky na krytí ztrát České spořitelny. Sněmovna ho nevydala.
Vladimír Dlouhý ODA – ministr průmyslu a ministr obchodu cestovního ruchu a bývalý socialistický prognostik, resp. člen prognostického ústavu
Jiří Skalický ODS – ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci (zrušeno 1. 7. 1996) – KRADLO SE
Josef Lux KDU – místopředseda vlády a ministr zemědělství
Karel Dyba ODS – ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj
Tak to chodilo do poloviny 90. let, než stát postupně měnil daňové zákony tak, aby se za LTO i naftu platila vyšší daň, a ten, kdo prokázal, že ropný produkt skutečně využil k topení, tomu stát daň vracel. Navíc se olej začal barvit dočervena, aby se na první pohled odlišil od nafty.
Obrovské zisky obchodníků provázely mafiánské praktiky, vraždy nepohodlných lidí, výbuchy nastražených náloží. Lidé zapletení do vražd skončili ve vězení, stejně jako drobnější obchodníci. Ti hlavní nebyli nikdy potrestáni a zisky jim zůstaly.
Dění ve vodárenství také není normální a slučitelné se zdravým rozumem.
20 let to politici ví, protože je do roku 2002 po každých volbách všechny informujeme a dokládáme jim, co se páchá. Nic nedělají a zatím kašlou i na rozsudky soudů. Evidentně jim ovšem čím dál víc vadí informování lidí, což NFPOV léta dělá a růst povědomí veřejnosti o tom, že tady páchá je pro ně problém. Ano, máme zde další LTO, jen rafinovanější – www.pravdaovode.cz
Doporučuji přečíst knihu investigativní novinářky Jany Lorencové – KRVAVÉ OLEJE, která se kauze LTO velmi věnovala a natočila o tom i několik investigativních pořadů v Klekánici.
Pečlivě sleduje, co dělám kolem vody, a snaží se s nápravou pomáhat. Zjistila, že LTO a VODA mají velmi podobné znaky při tunelů vodáren a (ne)jednání politiků a státu, proto jsme se domluvili a pracujeme na knize
„KALNÁ VODA „
Pokud máte zájem o knihu Kalná voda, pak si ji předběžně můžete objednat, stačí vyplnit rezervaci
kauza vodárenství probíhá od roku 2001
V letech 200-2003, Česká spořitelna začala městům zasílat nabídky na odkup akcí městských vodáren, které nebylo možné legálně koupit. ČS se zapojila do nájezdu na městské vodárny a působila v něm jako „důvěryhodný“ partner pro obce. Tvrdila jim, že chce vodárny ovládnout a konsolidovat, což banka ovšem ze zákona činit nemůže – rozpor se zákonem o bankách. Spustila realizaci protiprávního procesu vedoucího v řadě případů k protiprávnímu ovládnutí městských vodáren koncernem nebo nájezdníky, kteří podnikatelsky městské vodárny zlikvidovali – tzv. projekt Morava a projekt Čechy a což vedlo v řadě regionů k ztrátě kontroly nad finančními toky a zisky z vody a k znemožnění čerpání miliardových dotací z EU.
ČS v komplotu kolem vodáren pracovala a jednala vlastním jménem, ale na účet klienta (koncernu nebo nájezdníků) a toto městům a dokonce i soudům tajila. Zasílala městům nabídky na odkup akcí vodáren, které legálně nebylo možné koupit. Když prasklo, že jako banka tvrdí městům, že chce ovládnout vodárenské podniky, což nebyla pravda a navíc to bylo v rozporu se zákonem o bankách, tak začala tvrdit, že vše dělá jen jako obchodník s cennými papíry. Obcí ovšem zatajila, že to dělá, dělá za peníze klienta a na jeho účet a akcie vodáren kupuje pro koncern nebo pro nájezdníky překupníky a rozhodně nejedná jako partner měst.
Z pozice místopředsedkyně dozorčí rady České spořitelny na toto vše v době nájezdu na městské vodárny, dohlížela
Ing. LIVIA KLAUSOVÁ
Den vzniku členství L.Klausové v DR ČS: 3. srpna 2000 – den zániku členství: 14. května 2003
Zdroj: iDNES, WIKIPEDIA a PRAVDA O VODĚ
Vše financujeme z vlastních zdrojů a z příspěvků lidí, jako jste vy. Od státu a politiků nechceme ani korunu, aby nás nemohli ovlivňovat.
Transparentní účet
966665 / 0300 ČSOB
nebo
Děkujeme 
