Nazývejme věci pravými jmény
V MF DNES region Zlínsko vyšel rozhovor s bývalým předsedou představenstva Vaku Zlín, který je spoluodpovědný za protiprávní dění a stav Vaku Zlín. Dostal jsem k tomu co říkal několik otázek a rozhodl jsem se na ně odpovědět článkem. Při čtení jeho článku je důležité vědět, že tento bývalý člen představenstva a ředitel protiprávně vytunelované vodárny Zlín je dnes člen představenstva a ředitel koncernu Veolie. V tom případě je pochopitelné, že veřejně v novinách lidem říká to, co říká a že titulek uvádějící jeho názory zní: „Prodej vodárny ve Zlíně bylo politické rozhodnutí“.
Můj názor sdělím tím, že tvrzení pana Bernarda uvedu na pravou míru a doložím důkazy, tak jak jsem to dělal 16 let soudcům, když jsem prokazoval, že jde o protiprávní jednání organizované skupiny osob jednající na úkor Vaku Zlín, obcí a občanů ve prospěch zahraničního koncernu.
1) Prodej vodáren nebylo žádné politické rozhodnutí
Akciová společnost není politická strana ani hnutí. Schvalovalo se to, co předložilo představenstvo Vak Zlín, ve kterém seděl mimo jiné pan Bernard a lidé napojeni na Veolii. Jsem přesvědčen a soudcům jsem to doložil, že šlo o organizovaný protiprávní komplot, prováděný skupinou propojených právnických a fyzických osob, s cílem vyvést zisková aktiva z Vaku Zlín na Veolii.
Politické rozhodnutí je hmotně-právně neexistující pojem. Je to bezobsažná fráze. Vodárny v ČR byly vytunelovány konkrétními lidmi, kteří jsou hmotně-právně odpovědni a jsou identifikovatelní. Osoby, které protiprávní jednání prováděly, na protiprávním zavedení tzv. provozního modelu (dle mne jde o tunel) profitovaly. Jednaly pod jednotným místem vedení ve prospěch cizinců a na úkor Vaku Zlín, měst a obcí i občanů. Věděli, co hanebného, nemravného a pokoutného páchají a co kolem vodárny probíhá a sami se toho aktivně účastnili.
2) Hlavním motivem uzavření smluv s Veolií nebylo opětovné zpřístupnění evropských dotací
Vak Zlín byl v roce 2004 v postavení oprávněného žadatele o dotace z EU, stejně jako okolní městské vodárny Vak Vsetín, Vak Kroměříž nebo Vak Uherské Hradiště.
Hlavním motivem pro realizaci tunelu vodárny Zlín, byla snaha koncernu ovládnout monopol vody a ochota „politiků“ a lidí ve vedení města Zlín a vodárny Zlín, dělat kroky k tomu, aby koncern monopol vody na Zlínsku ovládl. Vše začalo být realizováno již v roce 2001, kdy proběhla pochybná soutěž, kdy jako „strategický investor a vítěz soutěže“ byla, dokonce i rozporu s názory poradců a právníků představenstva Vaku Zlín, presentována Jižní vodárenská, a.s. z koncernu Veolia a personálně propojená s jejich právníky. Šlo o „společnost“ bez zaměstnanců, se záporným vlastním jměním a bez jakýchkoliv zkušeností s provozem vodovodů.
Nabídky na odkoupení akcií vodáren nečinily koncernům města a obce. Naopak, činila je buď přímo Veolie nebo je činily různé klony skupiny firem se sídlem na Václavském náměstí 47, Praha 1 anebo nastrčená Česká spořitelna a to po celé České republice v rámci tzv. projektu Morava a Čechy.
Ve Zlíně se Veolie nedostala k vodě přes zmanipulovanou soutěž. Akcionáři odmítli její nabídku jako nevýhodnou, ústy jednoho člena představenstva Vaku Zlín přímo – pohřeb Vaku, na valné hromadě 17.4.2002. Tak se k vodě dostala jinak. Náhradní cesta začala právě prodejem akcií Vaku Zlín městem Zlín České spořitelně (Jižní vodárenské) a protiprávním ovládnutím vodárny Zlín a na to navázal protiprávní proces vedoucí k uzavření smluv s Veolií.
Uzavírání smluv o prodeji akcií vodáren v ČR provázela korupce:
Čerpání dotací znemožnilo Vaku Zlín a také obcím a městům ve Zlínském regionu, protiprávní ovládnutí Vaku Zlín firmou stojící mimo akcionáře Vaku Zlín. To umožnilo jednání České spořitelny a různých naháněčů koncernů. Vedení města Zlín a vedení vodárny Zlín to vědělo a nejen, že tomu nezabránilo, ale ono se na tom spolupodílelo. Následné protiprávní uzavření smluv s Veolií v roce 2004, bylo jen konečný hřebíček do rakvičky, ve které skončily dotace z EU pro Vak Zlín a celý Zlínský okres. 
Již v roce 2003 byla vydána směrnice MŽP 11/2003, která jasně stanovila, že pokud budou vodárny v rukou obcí, tak dotace z členských fondů EU dostanou, ale pokud budou z podpory EU inkasovat zisky koncerny, tak žádné dotace vodárny nedostanou. TEČKA.
Cokoliv ostatního je jen účelová omáčka, která má zamlžit skutečné dopady protiprávního jednání a předání nebo pochybný prodej vodáren či jejich akcií mimo akcionáře.
Vedení vodárny Zlín, města Zlín a naháněči koncernu před akcionáři a zástupci měst a obcí nejen zatajili obsah směrnice, ale oni jim dokonce tvrdili pravý opak, že pokud se Vak Zlín nerozdělí, pak dotace z EU nedostane. Zmanipulovaní a dle mne i podvedení zastupitelé, kteří byli cíleně uvedeni v omyl pak s obavou, že přijdou o dotace s rozdělením vodárny a podpisem smluv s Veolií souhlasili.
Je třeba také vědět, že ve vedení Vaku Zlín seděli lidé z vedení města Zlín – Soldán, Šebík …, dále právě pan Bernard a v rozporu se zákonem daným zákazem konkurence, již od roku 2002 dokonce přímo lidé napojeni na Veolii p. Šverma a p. Svoboda. Ti společně připravovali smlouvy mezi Vak Zlín a Veolií – nikdo jiný k tomu ze zákona neměl právo.
3) Mezi Jižní vodárenskou a Veolií byl vztah a to i po polovině roku 2002 a existuje o tom řada důkazů
Jejich vztah byl cíleně před občany i institucemi tajen a zamlčován. Sami posuďte zda byl nebo nebyl transparentní. Veolia sice nikdy oficiálně nefigurovala jako osoba ovládající Vak Zlín, ale o tom, že vodárny v rozporu se stanovami ovládala, a že to je její skutečné postavení ve Vak Zlín a Vodárně Kladno Mělník doložila Veolia sama vlastním důkazem, kdy veřejně prohlásila, co udělá s vodárnami, které ovládá.
Rok poté, co uvádí p. Bernard, že se v roce 2002 oddělila Jižní vodárenská od Veolie, vydala v roce 2003 Veolie Obchodní strategii v ČR. V ní uvedla, že ovládá Vak Zlín a vodárnu Kladno a tyto vodárny rozdělí, z nich si nechá to, o co má zájem – provozování = to, co vydělává a zbytek (trubky, do kterých se musí investovat) vrátí obcím.
Údajné oddělení bylo pouze formální záležitost, faktický stav přiznala Veolia, již rok předtím, než byl realizován provozní model. Ptám se, kde je hospodářská soutěž, když přímý konkurent okresní vodárny ji protiprávně ovládá. Řeči o oddělení JIV a Veolie v roce 2002 jsou dle mého názoru jen dalším důkazem, že postup, který soudce označil jako organizovaný, předem plánovaný …. vedoucí k jedinému cíl viz video.
Myslíte si, že Jižní vodárenská, a.s. byla jen nastrčená slupka bez zaměstnanců, která fakticky kryla jednání koncernu a to, že provozní model a smlouvy uzavírám sám se sebou koncern?
4) Pan Paclík není žádná nějaká třetí osoba. Pan Paclík byl a možná stále je vrcholový zaměstnance Veolie
Pan Paclík sedí s panem Bernardem v orgánech Moravské vodárenské a ředitel Veolie samozřejmě velmi dobře ví, že jeho obchodní ředitel je pan Paclík a tudíž nejde o nějakou třetí osobu.
Další část vyjádření pana Bernarda rozeberu v některém z dalších článkům.
Budu se věnovat ekonomice a číslům, které dokládají, že ani v části týkající se zisků nedostali občané pravdivé údaje a doložím, že na protiprávně zavedený provozním systém je ekonomicky výhodný především pro koncern a je nastaven v neprospěch Vaku Zlín a občanů.
