1. Provozovatelům vodovodů údajně nastávají těžší časy. Více kontrol!

Takto hodnotí stávající kroky politiků redaktor Hospodářských novin, Jan Prokeš

Na ministerstvu financí vzniká nový tým, který se zaměří na cenové kontroly vodohospodářských firem.
Provozovatelům vodovodů navíc od příštího roku hrozí, že jim kvůli novým pravidlům klesne zisk.
V některých městech už soukromé firmy vyplatili a o vodovodní síť se starají sami.

V novinovém článku nelze podrobně rozepsat cíl, jeho důsledky, ani riziko, které s sebou nese fakt, že cíl navrhují realizovat lidé, kteří ochotně asistovali procesu předání vody a hospodaření s ní do rukou cizinců a navíc ve stavu, kdy o navrhovaná rozhodnutí o “vodě” předkládají politici, kteří korupci náchylní politici, kteří 20 let pokoutný systéme ve prospěch koncernů budovali nebo budovat pomáhali a řada anti-politků, na všech úrovních z něho dokonce žije a někteří jsou koncerny přímo nebo nepřímo placeni a to platí napříč politickým spektrem. Proto na hlavní rizika upozorním.

1. Častější kontroly – krok, který fakticky nic zásadního nepřinese, protože ve prospěch koncernů je nastaven celý systém a ten rozhodně kontroloři nekontrolují

Tuzemské vodohospodářské firmy si budou muset zvykat na častější a důslednější státní dohled. Na ministerstvu financí vznikl speciální tým lidí, který bude provádět cenové kontroly těchto společností. Ty má už nyní na starosti finanční správa. “Na rozdíl od ní jsou naši kontroloři více specializovaní v oboru vodovodů a kanalizací,” řekla Monika Bačová z ministerstva financí.

Oba kontrolní útvary budou při dohledu vzájemně spolupracovat. “Zesílení kontrol se nebojíme, protože jsme kontrolováni každý rok. Naše firma je dlouhodobě a trvale pod intenzivním dohledem,” uvádí Marcela Dvořáková, tisková mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací. Tuto firmu vlastní francouzská společnost Veolia.

Že si z toho koncerny nic nedělají dokazuje i okamžité vyjádření paní Dvořáková z PVK (fr. koncern Veolie). Tvrdí, že se kontrol nebojí a oni se jich skutečně nebojí. Nemají důvod. Systém kontroly, je totiž nastaven tak, že kontroulje to co koncernům nevadí. Koncerny mohou v pohodě inkasovat zisky v řádech miliard nebo stamiliónů a zatímco městskýcm vodárnám zůstanou drobky a díky pochybným smlouvám, které uzavírali podivně ochotní politici. Do pravidel těchto smluv žádný kontrolor nemá co mluvit a právě díky těmto smlovám koncerny bohatnou.