Cena vody Kolonizace ČR Koncerny Politici Voda a města Zisky z vody

Severomoravské vodovody: Je třeba vrátit SmVaK a vodu do rukou kraje nebo státu

Proč je třeba vrátit SmVaK do rukou samospráv/kraje/státu ?

Pokud bude většinovými majiteli SmVaKu obce nebo kraj, mohl by SmVaK žádat o dotace z EU na vodárenskou infrastrukturu, čímž by se snížily požadavky na peníze z  rozpočtů měst a obcí. Na spolufinancování investičních projektů by se podílel přímo SmVaK, který by byl žadatelem o datace a následný vlastník a správce investiční akce. Obnovu a rozvoj trubek by zajišťovala přímo vodárenská společnost a ne obce, čímž by se odbřemenily rozpočty obcí. Klesly by náklady měst a obcí na obnovu a rozvoj trubek.

Ano, nevyplácely by se stamiliónové dividendy každý rok, ale ty dnes stejně končí v zahraničí a obce z nich nic nemají. Prioritou by bylo reinvestování peněz vybraných od lidí za vodu a řádná obnova zdevastované a desetiletí vybydlované infrastruktury. Nebylo by potřeba prodávat vodu spotřebitelům s tak vysokým ziskem, což by se ve výsledku mohlo časem po doinvestování projevit ve snížení ceny vodného a stočného.

Jak se SmVaK a voda na severní Moravě dostala do rukou cizinců?

Města a obce na severu Moravy, se za hanebné ceny zbavily akcií vodárenské společnosti SmVaK a tím přišly o vliv na vodu, o dotace z EU a o zdroj příjmů v řádu stamiliónů korun ročně. 30 % zisk kalkulovaný v ceně vody není pro SmVaK nic neobvyklého a protože prodej vody je monopol, lidé i firma musí vodu odebrat, tak  je evidentní, že vodárenské firmy v případě, že je ovládnou subjekty se zájmem inkasovat stamilióny, jsou vysoce ziskové. Priorita zahraničního koncernu je jediná – dostat co nejvíce peněz od lidí na svůj účet do zahraničí – tzn. výplata zisku z vodného a stočného formu dividendy do ciziny. Což je logické a měl by to chápat každý soudný zastupitel, i když není zrovna ekonom.

Pokoutný prodej akcií vodáren z rukou měst pod cenou

Až do roku 1999 měly většinu akcií (až 93 procent) v držení města a obce v Moravskoslezském kraji. Od roku 1998 začaly města a obce „olizovat“  různí překupníci s podivnými nabídkami na odkup akcií vodáren. Mezi městy, která se vzájemně ujišťovaly, že vodárnu a akcie SmVaku neprodají, se přitom často hned po schůzce našel pro prodej akcí zapálený „starosta / ohlupitel“. Ten bez jakýchkoliv posudků stanovujících skutečnou hodnotu akcií byl často neskutečně vynalézavý a po stranické linii a poté v rámci „koalice na radnici zdůvodnit výhodnost odsouhlasit prodeje akcií vodárny překupníkům. Toto jistě dělal zcela v zájmu města. Nebo ne?

Poté co prodalo své akcie SmVaku první velké město nastal dominový efekt, kde se politici navzájem ujišťovali, že akce neprodají a za dveřmi již někteří z nich podepisovali smlouvy. Během tří měsíců klesala podíl měst a obcí v SmVaku z 93% na 75%, 66 %, 51%, 34% a 1 %, až města ztratila vliv na vodu a vodárnu v celém kraji.

Kdo s tímto podivným prodejem začal?

Nejslabším článkem byly malé obce, které byly neinformované a navíc krátkodobý výhled rychlého příjmu byl pro ně obrovským  lákadlem, což překupnících dobře věděli. Rozhodující ovšem byla velká města, která společně vlastnila rozhodující podíl a ani případné prodeje akcií vodárny od obcí nemohly jejich rozhodující podíl a postavení v SmVaku ohrozit. Rozhodující bylo, zda se udrží jednota velkých měst.  S velkou pravděpodobností u velkých měst již nerozhodovala jen neznalost, ale spíše intriky, manipulace anebo korupce.

První z velkých měst, které spustilo ztrátu kontroly a vlivu měst na vodu, bylo město Opava, které akcie SmVaku navzdory logice prodalo. Většinový podíl ve společnosti SmVaK pak obce a města v kraji ztratily v roce 1999, když své akcie prodala radnice města Frenštát pod Radhoštěm a společnost Anglian Water tím získala v SmVaku majoritu. Frenštát dostal za zhruba 2% podíl cca 60 milionů korun. Hodota tohoto podílu byla v této době a v tomto rpzložení vlastnických podílů byla i desetinásobná. Jedno z posledních měst, které akcie prodalo, byl Frýdek-Místek.

Poté, co města prodala akcie SmVaKu cizincům se vodárna stala podnikem zajišťujícím koncernům velmi lukrativní zdroj dobývání renty, která je inkasovaná z vodárny různou formou. Přes výplatu dividend, firemních fondů ážiových, rezervních a nově přes snížení základního kapitálu apod. Do zahraničí byly takto sice hloupě, ale legálně vyplaceny miliardy korun, které se ovšem předtím do něj dostaly tím, že byly vyinkasovány z peněženek občanů nebo z rozpočtů měst a obcí.

O tom, zda nabídky odkupu akcií vodáren provázela korupce se samozřejmě mluví jen v zákulisí, ale jeden politik korupci kolem vody na Moravě již veřejně přiznal

Soukromé společnosti Anglian Water a Ondeo

Překupníci akcie SmVaku skupovali pro tyto dvě nadnárodní společnosti. Anti-politici na severní Moravě během jediného roku zaprodali to, co jejich předchůdci budovali, spravovali a zcelovali desítky let právě do podoby SmVaku. Komunální politici samozřejmě nebyli všichni darebáci. Byli mezi nimi často lidé zmanipulovaní, naivní a především naletěli několika „šikovným“ starostům a Hadům na radnicích a v oblecích.

Bez ohledu na to ovšem nesou plnou odpovědnost za to, že umožnili „legálně“ ovládnout monopol vody na severu Moravy koncernům a finančním skupinám. Odpovídají za to, že z veřejné služby pro zajištění strategické suroviny občanům a firmám, se stal prostředek kšeftu, pardon podnikání a hlavní prioritou nakládání s vodou je díky tomu výhradně inkaso zisku různých nadnárodních koncernů a finančních skupiny, které se ve vlastnictví SmVaku od roku 2000 neustále různě střídají.

Penta a následné změny dobyvatelů renty

Ukázalo se, údajný „strategický investor“ Anglian Water, strategický investor rozhodně není. Pro záchranu své matky v Anglii musel velmi brzo svůj podíl ve vodárnách v ČR prodat. Některé vodárny musel prodat rak. koncernu Energie Bohemia AG (Jižní Čechy, Beroun)  a SmVaK prodal dceřiné společnosti Penta (známé ze slovenské korupční kauzy Gorila). Ta následně koupila i podíl od fr. ONDEA a za cca 2 roky akcie SmVaku prodala dál za skutečnou tržní cenu, kdy akcie,  které města prodávala za 200-800 Kč/akcii, prodala za cenu cca 2500 Kč/akcii (jiné zdroje uvádí až 4.500 Kč/akcii) španělskému koncernu Aqualia.

Aqualia, stejně jako předtím PENTA, samozřejmě přišla na vodě vydělat, ne městům a občanům ČR pomáhat. Takže si logicky nejprve vyplatila z vodárny, co se dalo, aby si vrátila peníze za draze koupené akci a poté ji již zajímá výhradně zisk z vody, pro vlastníky koncernu v zahraničí.

Veletoče z akciemi SmVak = výdělečná japonská investice zaplacená občany

Dění v SmVaku je ukázkový příklad korporátního kapitalismus a honbou za zisky. V plné nahotě ukazuje, co se stane se společností ovládající monopol vody, původně ovládané městy, když monopol vody a správu strategické suroviny v kraji, ovládnou koncerny.

Poslední dění kolem SmVaku je ukázkový veletoč s 49 % podílem akcií SmVaku k Japoncům a zpět, který znamená pro města jen to, že se díky „hlouposti“ místních politiků, se střídají koncerny, které na vodě vydělávají každoročně stamilióny a vše samozřejmě zaplatí lidé na severní Moravě. Majitelé koncernů volají bravó, bravó „politici“ ČR.

V roce 2013 měl šp. koncern Aqualia, vlastnící cca 99 % akcií SmVaku, které koupil od PENTY, finanční problémy. Prodal proto v roce 2013 49 % podíl SmVaku, japonské finančí skupině Mitsui za 2,5 miliardy korun. Pozor, již tehdy o něj usilovala společnost Hartenberg, kterou spravuje bývalý investiční ředitel PENTY Jozef Janov a která investuje miliardy Andreje Babiše.

Situace ve španělské Aqualii se údajně změnila, nově ji ovládla rodina C. Slima a japonský koncern Mitsui se rozhodl svůj podíl prodat, protože se centrála údajně rozhodla změnit svou celosvětovou strategii. Prý se chce zaměřit na investice především v Africe a Jižní Americe.

Tomuto zdůvodnění odborníci nevěří

Zdůvodnění zpětného prodeje akcií není důvěryhodné. Rizikovost, resp. ztrátovost investic koncernů v Jižní Americe je ekonomům známa, stejně jako jistota každoročních zisků z monopolu vody ve střední Evropě. Hlavním důvodem prodeje akcií a odchod koncernu z ČR je třeba vidět spíše v tom, že Japonci ví, že:

  • Korporátní legální drancování SmVaKu, které začalo v roce 2000, dovedlo tuto společnost do stavu, že uvnitř vlastně není  nic, co by se dalo zpeněžit.  Kromě dosluhující infrastruktury, do které se musí investovat. Strategická společnost má díky koloniální politice dobývání renty dluh 5 miliard korun, které již skončily na účtech finančních skupin v zahraničí.
  • Roste povědomí lidí o tom, co nekalého se děje ve vodárenství v ČR a tím roste odpor veřejnosti vůči koncernům působících u české vody, které využívají absurdní systém, který zavedl politický triumvirát ODS, ČSSD a KDU-ČSL, během posledních 20 let.

Veřejnost již rétoriku „politiků“ skrytě pracujících pro koncerny prokoukla a proto roste síla veřejného mínění, které stále důrazněji požaduje po politicích nápravu, často protiprávní nebo min. ekonomicky sebevražedné kolonizace. Nenápadně se již na odchod z ČR připravují i další koncerny, které tuší, že divoký západ ve vodárenství v ČR pomalu končí.

Španělská Aqualia zaplatí japonskému koncernu Mitsui za zpětný odkup 49 % podílu v Severomoravských vodovodech a kanalizacích 2,4 miliard korun. Japonci rozhodně neprodělají.  Za podíl zaplatili sice 2,5 miliardy korun a nyní dostanou „jen“ 2,4 miliardy, ale investice je pro ně stejně zisková. V mezidobí totiž z SmVaKu vyinkasovali desítky milionů eur na dividendách a především ze snížení základního kapitálu. Jen v roce 2016 vodárny z vodného a stočného vyinkasovali od lidí 362 milionů korun zisku. Z toho čtyři pětiny odtekly na účty zahraničních firem do ciziny. Ty si navíc letos vyplatily z SmVak další dvě miliardy korun, když o dvě třetiny snížili základní kapitál a ještě více SmVak zadlužily. Japonci z této částky inkasují 49 % podíl.

O co přišly města a občané Severní Moravy?

Voda je zdroj dobrého a jistého příjmu, který platí lidé v ceně vodného a stočného. Prodejem akcí vodáren tento zdroj těchto financí obcím vyschl. Pochybné a často velmi podezřelé prodeje  akcí vodárny z majetků měst a obcí za symbolické ceny znamená, že politici připravili města a obce o možnost od vodáren inkasovat ročně milióny na dividendách a miliardy z dotací na obnovu potrubí.

Vyplývá to ze zápisů valné hromady SmVaK, která rozhoduje o rozdělení zisku největší vodárenské společnosti na území Moravskoslezského kraje za jednotlivé roky. V průměru každý rok mohlo do rozpočtů měst a obcí, které ještě v roce 1999 vlastnily přes devadesát procent akcií společnosti SmVaK, přitéct cca 300 milionů korun. Většina z toho ovšem zamířila na konta španělské společnosti Aqualia, minoritní akcionáři vlastní jen 1,32 procent akcií.

Pokud by si v roce 1999 obce akcie společnosti nechaly, mohly by počítat nejen s milionovými dividendami, ale také například ovlivňovat cenu vodného a stočného. Například v roce 2008 pracovala společnost SmVaK se šestačtyřicetiprocentním ziskem na vodném a pětadvacetiprocentním ziskem při platbách stočného.

EU nehodlá dotovat zisky koncernů, což je logické

SmVak díky politikům, resp. „privatizací“ přišel o možnost získat miliardy na obnovu trubek z dotací EU. Společnost SmVaK nemůže inkasovat dotace, protože je soukromá. Obnově a především výstavbu nových vodovodních sítí tak musí financovat města ze svých rozpočtů města a část nákladů pokryjí z evropských peněz, kdy města dokážou získat dotace na stavbu čistíren odpadních vod, ale tyto čistírny nakonec stejně často končí v pronájmu SmVaku, často za velmi symbolické nájmy. Soukromý SmVak je provozuje a inkasuje z nich nemalé zisky o které se s městy nedělí.

Co s tím?

Je třeba vrátit vodu a vodárny do rukou samospráv/krajů nebo státu. Voda je strategická surovina nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu bezpečnosti. V případě SmVaku to bude drahé, protože zde jsme vše prodali. Na rozdíl od regionů, kde jsou s koncerny uzavřeny smlouvy o provozování, které v čase končí, v případě SmVaKu nezbývá nic jiného než postupovat stejně jako v Berlíně a vodárnu za drahé peníze odkoupit.

Nejdříve ovšem musí politici přiznat obrovskou chybu a pak musí být politická vůle k nápravě napříč politickými stranami v Parlamentu ČR. To bude velký problém, protože řada politiků pro finanční skupiny pracuje a existuje důvodné podezření, že dochází k obdobným praktikám financování politických stran a „privatizací“ vodáren po celé ČR, jaké popisuje slovenská korupční kauza GORILA.

To, co kolem vodáren v ČR probíhalo, popsal novinář Tom Nicholson, v knize Gorila, ve které popsal, jak finanční skupina financuje a řídí politické strany napříč politickým spektrem a jak „politici“ předávají vodárny do soukromých rukou.

„Zostáva už len mesiac do volieb a Oligarcha chce znova vedieť, č osa stalo s peniazmi, kotré mal Opozičný líder dostať od prostředníka za obchod se Severoslovenskou vodárenskou spločnosťou (SVS). „Ty vieš klásť nepríjemné otázky na mójho šéfa,“ hovorí Asistent a dodává, že šéf sa pýta, čo s tým obchodom Oligarcha má. Oligarcha odovedá, že politik si “asi nepamatá“, že o celej záležitosti spolu před 18 mesiacmi hovorili práve v tomto byte. Vysvětľuje Asisentovi, že jeho finanční skupina spolupracuje s francouzskou vodárenskou spoločnosťou Veolia, „Robia spolu projekty v Čechách, ale nerobia to napriamo, ale cez spostredkovateľov.“  V tomto případě uviedol Oligarcha na pozíciu sprostredkovateľa mezi SVS a spoločnosťou Veolia podnikateľa v oblasti médií, který vlastnil madiální agentúru. Kľúčom k úspechu tohto obchodu bolo zabazpečenie podpory troch alebo štyroch starostov, ktorí patrili ke strane Opozičného lídra.“     

  • Tom Nicholson , kniha GORILA, nakladatelství DIXIT s.r.o., 2012 str. 106

 

podpořte nás

Každá částka pomáhá :-)

Transparentní účet
966665 / 0300 ČSOB

nebo

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Privatize je atraktivní pro město jen první den ....

Berlín: Voda se vrátila do rukou města, Francouzi museli odejít

 

 

 

 

Žádné komentáře

Comments are closed here.

Dává nám váš boj za vodu smysl? Podpořte nás

Libovolnou částkou na transparentní účet u ČSOB, číslo účtu: 966665/0300

Další možnost podpory je kartou zde

 

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

Českou vodu si prodávejme bez cizinců a překupníků. Lidé, města i voda na tom vydělají. Ne zisky v daňových rájích, ale čistou vodu, kvalitní trubky v zemi a rozumnou cenu vody.

POPULÁRNÍ ČLÁNKY

SLEDUJTE A SDÍLEJTE

Follow