Koncern díky místním „politikům“ nejprve ovládne hospodaření s vodou v regionu a má vše co bude následovat velmi dobře vymyšleno i připraveno
Co se stane po zavedení provozního modelu s městskou vodárnou? Městská společnost vodovody a kanalizace se stane v podstatě formálním subjektem, zcela závislá na koncernu. Z hlediska fungování jsou dva zcela nezávislé subjekty spojeny v jeden. Ekonomická struktury vlastníka majetku, tj. pronajímatel majetku okresní vodárny Vak, a.s. je zcela určována nájemcem, zahraničním koncernem.
Městská vodárna sice má svoje statutární orgány, avšak reálně za ni jedná pouze jedna osoba. Veškerá ekonomická agenda městské vodárny, včetně vedení účetnictví vodárny, je zajišťována zahraničním koncernem, který je v postavení rozhodujícího subjektu jenž má vše v rukou na základě „servisní“ smlouvy.
Tímto způsobem je vytvořen prostor pro faktické ovládání městské společnosti vodovody a kanalizace, jejím (v podstatě jediným) smluvním „partnerem“ – koncernem. Rozhodnutí o odprodeji části podniku a uzavření nájemní provozní smlouvy – (zavedení tzv. provozního modelu) fatálním způsobem ovlivňuje existenci městské společnosti vodovody a kanalizace, a to v negativním smyslu.
Vodárny v rukou obcí, tzn. bez koncernu, mají vše kolem vody ve svých rukou
Pro městskou vodárnu, která přišla o své postavení monopolního správce vody v regionu, dojde k nastolení nejhorších podmínek v porovnání s vodárnami, které obdobné smlouvy s koncerny neuzavřely (ztráta nároku dotací z EU, tok zisků z vody do zahraničí, fixace nájemného na účetní odpisy z historických cen, neschopnost omezit růstu cen vodného a stočného atd.).
Takto to vypadá i když to většina netuší
Nastane stav, kdy je potřeba zásadních investic do vodohospodářské infrastruktury městské společnosti vodovody a kanalizace. Městská společnost ovšem má omezené možnosti zvyšování příjmů. Její tržby jsou v podstatě fixovány na výši odpisů z nájmu dlouhodobého movitého majetku vodohospodářské infrastruktury. Z pohledu zdravého rozumu i z pohledu ekonomického, je v tomto zásadní ROZPOR pro zachování principu tzv. trvání podniku (going koncern).
Financování obnovy infrastruktury je totiž ovlivněno výší nájmu od koncernu, který je odvozen od postupné splátky původních investic – od odpisů. Ty samozřejmě nestačí na obnovu majetku v dnešních cenách. Vodárna krvácí a přitom mezi tím zisky z vodného a stočného, které platí občané, jenže původně měla plně k dispozici městská vodárna, končí na účtech koncernu v zahraničí.
Koncern to má velmi dobře vymyšleno.
Celkovou situaci finanční stability vodovodů a kanalizací komplikuje provádění technického zhodnocení na vodárnou pronajatém majetku, tj. společností z koncernu, který má vodárnu zcela v rukou, protože si smluvně zajistí, že toto technické zhodnocení má být v případě ukončení smlouvy – resp. provozního modelu – plně uhrazeno společností vodovody a kanalizace, která není schopna z nájmu ani prosté reprodukce natož, aby tvořila rezervy na zpětný odkup provozní části podniku či úhradu koncernem prováděného technického zhodnocení majetku vodárny.
Městská vodárna je v pasti, protože v provozní modelu nevytváří žádné rezervy na úhradu tohoto zhodnocení ani na zpětné odkoupení provozní části podniku. Postupně dle negativního vývoje ekonomických a finančních ukazatelů může přijít hrozba insolvence městské společnosti vodovody a kanalizace, kdy rozhodujícím věřitelem přitom bude zahraniční koncern!
