Nález Ústavního soudu ze dne 3.3.2015 v kauze od roku 2004 každoročního protiprávního tunelování okresní vodárny Vodovody a kanalizace Zlín, a.s.

Jménem republiky:

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2013 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces, dle článku 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2013 se ruší.

Pokud soud odmítne o právu žalobce rozhodnout, dochází k porušení práva na soudní ochranu a nepřípustnému odepření spravedlnosti a k svévoli.

Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud obě své funkce tj. ochrany základních práv a svobod a povinnost sjednocovatele judikatury nenaplnil, když právo stěžovatelů na spravedlivý nebo řádný proces porušil zejména nedostatečným odůvodněním absence otázek zásadního právního významu a navíc též přímým odepřením spravedlnosti, tj. přímým meritorním posouzení otázek zásadního právního významu.

Ústavní soud podtrhuje závažnost právních otázek, pro které stěžovatelé podali ústavní stížnost. Nejvyšší soud toto nerespektoval a dopouštěl se protiústavní svévole. Právní praxe přitom vyžaduje ze strany Nejvyššího soudu právní odpovědnost související s jeho povinností sjednocovatele právních posouzení.

Tuto úlohu musí plnit Nejvyšší soud jednak v souvislosti s právem stěžovatele na právní ochranu a také s povinností státu zajistit minoritním akcionářům náležitou právní ochranu a to především práva vlastnit majetek dle Listiny práv a svobod.

První z okruhu otázek, které Nejvyšší soud neposoudil

Je posouzení otázek specifik zastoupení obcí, resp. neplatnosti tohoto zastoupení pro rozpor se zákonem o obcích. U plných moci, které nebyly schváleny zastupiteli a došlo k tzv. sub-delegaci, konkrétně k tomu, že zastupitelstva schválila uzavření tzv. údajných Příkazních smluv s jinou osobou a ta postoupila výkon práv na další osobu. Přitom dle zákona o obcích právo delegovat zástupce obce na valnou hromadu akciové společnosti v níž má obce majetkovou účast, přináleží výhradně zastupitelstvu.

Pokud je toto nezákonné, vede to k absolutní neplatnosti hlasování těchto „ zástupců“ na valné hromadě. Absolutní neplatnosti se může dovolávat každý a navíc k ní přihlíží soud ze své úřední povinnosti.

Nejvyšší soud pochybil, pokud odmítl se zcela zabývat otázkou neplatnosti plných mocí. Předestřená právní otázka nebyla navíc řešena žádnou dřívější judikaturou Nejvyššího soudu.

Protože se jedná o otázku zásadního právního významu a Nejvyšší soud bude muset otázku plné moci, její sub-delegace a znění zákona o obcích ve věci práva zastupitelstva delegovat na valné hromady svého zástupce věcně zabývat posoudit. Ústavní soud přitom připomíná specifické postavení obce jako územněsprávní korporace na které nelze automaticky aplikovat závěry platné pro právnické osoby podnikatele – soukromé.

Nepřípustné jednání Nejvyššího soudu

Z pohledu práva na spravedlivý soud, je Ústavní soud přesvědčen, že nelze brát za správné vypořádání se , resp. nevypořádání se i s dalšími námitkami stěžovatelů týkajíce se zastupování akcionářů a jejich vztah s Českou spořitelnou a zprostředkovaně s Jižní vodárenskou (Veolií), kdy bylo dovozeno, že ve skutečnosti došlo k zastřenému prodeji akcií bez nutného souhlasu valné hromady, resp. k úplatnému prodeji hlasovacích práv spojených s akciemi i absenci odměny za jednání PŘÍKAZNÍKA dle údajných příkazních smluv.  

Nejvyšší soud odkázal na své již dřívější rozhodnutí, ve kterém se ovšem dle zjištění Ústavního soudu touto problematiku komplexně vůbec nezabýval a neposkytl souhrnný náhled na předestřenou situaci. Resp. komplexní právní hodnocení této situace včetně všech zjištěných aspektů a specifik.

Druhá otázka, kterou se soud odmítl zabývat

Je otázka vzniku povinné nabídky převzetí. Stěžovatelé se domáhali posouzení otázek právních nikoliv skutkových a otázka jednání ve shodě je rovněž otázka vyžadující si právní posouzení.

Ústavní soud podtrhuje závažnost právních otázek, pro které stěžovatelé podali ústavní stížnost. Nejvyšší soud toto nerespektoval a dopouštěl se protiústavní svévole. Právní praxe přitom vyžaduje ze strany Nejvyššího soudu právní odpovědnost související s jeho povinností sjednocovatele právních posouzení.

Tuto úlohu musí plnit Nejvyšší soud jednak v souvislosti s právem stěžovatele na právní ochranu a také s povinností státu zajistit minoritním akcionářům náležitou právní ochranu a to především práva vlastnit majetek dle Listiny práv a svobod.

Proč vedu soudní spory v okresních vodárnách?

Protože politici okresní vodárny dle mého názoru doslova tunelují a vyvádí z nich zisky na zahraniční koncerny!

V roce 2004 byl Vak Zlín protiprávně vytunelován organizovanou skupinou osob jednajících pod jednotným místem vedení ve prospěch zahraničního koncernu. Do této skupiny patřili a patří mimo jiné někteří "politici" města Zlín a dokonce i někteří lidé sedící v orgánech Vaku Zlín.

Od roku 2004 tak probíhají ve Vaku každý rok neplatné valné hromady, které svolávají strůjci protiprávního stavu ve Vaku Zlín.

Předkládají na nich přesný součet absolutně neplatných čísel a snaží se vytvářet dojem legálního chodu vodárny. A schvalují si odměny.

Proti tomu se bráním v demokratické společnosti jedinou možnou cestou a to požadavkem na ochranu u soudu. Konkrétně žalobami na neplatnost usnesení pokoutných valných hromad.

Nemorálnost a protiprávnost dění ve Vaku Zlín potvrzují navíc další důkazy. Statutární město Zlín dostalo od Veolie finanční odměnu ve výši kolem 30 mil. Kč. Tato "odměna" ovšem byla podmíněna hlasování zástupce města Zlín na valné hromadě 30.4.2004 PRO smlouvy mezi Vakem a Veolií. Také někteří další akcionáři byli k hlasovní PRO vyvedení zisků z vodárny Veolií finančně namotivováni přes Smlouvy o společném postupu a Smlouvy o účelovém finančním plnění. Toto platí lidé v ceně vodného a stočného!

Město Zlín hlasovalo PRO smlouvy s Veolií aniž si nechalo zpracovat jakýkoliv rozbor výhodnosti či nevýhodnosti smluv mezi Vakem a Veolií.

Důsledek?

Stamiliónové škody. Nejdražší cena vody v kraji! Vak bez dotací. Bezcenné akcie vodárny, která je formální slupka zcela závislá na koncernu a trafika pro "politiky".

Existuje důvod se domnívat, že jde o stejné praktiky jako v kauze Gorila na Slovensku!

Důkazy?

1) Lidé platí léta nejdražší cenu vody ve Zlínském kraji!

2) Zisky z vodného a stočného, které platí lidé na Zlínsku tečou Veolii a nikoliv do trubek v regionu!

3) Takto vytunelovaná vodárna přišla o možnost čerpat dotace z EU, zatímco ostatní okolní okresní vodárny, které politici bránily proti nájezdníkům dotace čerpají!

4) Trafika pro "vyvolené"

Nález Ústavního soudu 2015

Nevyšší soud z roku 2013

Nález ÚS a rozhodnutí NS z roku 2013, které ÚS považuje za protiprávní a svévolné

%%_op_gdpr_consent_%%

privacy Svůj email můžete vždy zrušit - nemám rád SPAM

Chcete více informací o tom, co se ve vodě děje?

Chci vědět víceJak rozhodují politici o tom, kolik platíte za vodu?