Cena vody

Válka s mloky ve sněmovně? Zákon zpoplatní lidem dešťovou vodu a to zvýší cenu stočného

Válka s mloky ve sněmovně? Zákon zpoplatní lidem dešťovou vodu a to zvýší cenu stočného

Poslanci lidem nadělují od Nového roku Danajský dar?

Začne platit zákon, který vyžaduje měření nevyčištěné odpadní vody tekoucí do řek. Vypadá to rozumně – s vodou je pro její nedostatek problém a mít data je přece užitečné.

Rozum končí a skrytý záměr prosadit zájmy soukromých firem začíná, pokud pochopíte, k čemu toto měření má sloužit. Zákon je schválen tak, že umožňuje dvojí výklad. S cenou se nic stát nemusí, ale může, a pokud se stane, tak stočné v dalších letech může podražit o desítky procent. Vše záleží na tom, jak si prodejci vody výkladu nového zákona vyloží?

O tom, že si ho koncerny v rolích provozovatelů vyloží po svém. Jdeme si pro zisk, protože ovládáme monopol vody a zákon to umožňuje – snad nikdo soudný nepochybuje. Vyjádření lidí, kteří stojí ve vedení lobbisticko-vodárenského sdružení SOVAK, jehož představenstvo druhé desetiletí ovládají  koncerny, naznačuje mnohé.

Zkušenost ukazuje, že zahraniční know-how, stojí především na tom, že koncerny zaměstnávají zkrachovalé „politiky“, kteří jim pomáhali a jsou ochotni udělat cokoliv, pro ty, kdo jim platí.  Je jejich pohled na správu a přerozdělování veřejného majetku a zdrojů občanů – je jasný – koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Takový „politik“ má pro koncerny cenu „zlata“, protože má kontakty v regionu i ve straně, která sedí v parlamentu a zaměstnat tyto lidi se jim vyplatí.

najímají vlivné lidi - při dmlouvání smluv

Řádí Trojské koně v poslanecké sněmovně a vše opět zaplatí v ceně vody lidé a stát?

Několik nenápadných změn ve vodním zákoně, může přinést zvýšení stočného o desítky korun. Pokud si uvědomíme, že vodu používá každý, tak se bavíme o dopadu na všechny občany a firmy v ČR a jde každoročně o miliardy. 

Zákon je schválen a o kolik, se může zvýšit lidem stočné, nikdo z „politiků“ nechce veřejně říct. Ti, co přes „politiky“ ve sněmovně toto prosadili, ovšem s velkou pravděpodobností souhrnné částky dobře spočítané mají.

„Nejednalo o vládní návrh úpravy zákona, který by prošel klasickým procesem včetně posouzení dopadů navrhované regulace, ale o poslaneckou iniciativu,“ odpověděl na dotaz, jak nová legislativa ovlivní výši stočného, mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Analýza toho, jaký bude mít nová legislativa vliv na výši stočného, neexistuje. Dle nového zákona se odpadní vodou stane i voda, která za odpadní vodu dosud považována nebyla. Ta voda, která přeteče z kanalizace při prudkých deštích. Jednalo se o novelu zákona v gesci ministerstva životního prostředí, kde je ministrem již druhé volební období, p. Brabec za ANO nebo ministerstva zemědělství, kde vládne ČSSD,  ale vládní návrh zákona to údajně není.

Nadační fond PRAVDA O VODĚ klade logickou otázku

Kdo byl ten osvícený, který vidí to, co nevidí ministerstva a proto přichází s úpravou zákona, která „chybné“ věci napravuje anebo je to spíš Trojský kůň, který využil „politického chaosu“ ve sněmovně, k prosazení další „solární“ legislativy, tentokrát ve vodárenství?

Oprávněné náklady a jejich výši kalkulované lidem do stočného za provoz kanalizací a čištění odpadní vody má údajně v rukou ministerstvo zemědělství (ČSSD). Jak toto má v rukou a jak je to efektivní pro občany a spotřebitele, resp. zda forma stávající „kontroly“ skutečně občany brání, ukazují první pravomocné rozsudky (k tomu proto připravujeme samostatný článek).

Na ministerstvu životního prostředí, tvrdí, že důvod pro růst stočného neexistuje. V porovnání s ostatními náklady na infrastrukturu, která ročně od lidí vybere ve stočném 16 miliard korun, budou podle mluvčího ministerstva Ondřeje Charváta minimální.

„V minulých deseti letech ke zpřísnění požadavků nedošlo, přesto došlo k nárůstu stočného o desítky procent,“ dodává Charvát.

To se přece vyplatí, otázkou je – komu?

Názory ministerstva se liší od názorů koncerny léta ovládaného „vodárenského“ sdružení SOVAK, které prý ústy bývalého „politika“ ODS, p. Vlasáka s názorem ministerstva nesouhlasí –  roční náklady podle něj budou v řádu miliard.

Pan Vlasák byl v letech 2003-2005 u organizovaného procesu instalace koncernu Veolie na místo okresní vodárny Vak H. Králové, resp. do pozice monopolního správce vody na Hradecku. Proces provázelo protiprávní jednání a manipulace se zastupiteli a státními institucemi.

Toto a mnohem více o jednání lidí z vedené Vak H. Králové a města H. Králové, odhalila Komise pro cenné papíry, která dění kolem Vaku H. Králové šetřila.

Zpráva emitenta Vak Hradec Králové – registrovaného cenného papíru v roce 2004 neobsahovala informace o probíhajícím poptávkovém řízení na „Spolupráci a vstup strategického partnera do společnosti Vak H. Králové. V pololetní zprávě emitenta cenného papíru v roce 2004 použil klamavé a zavádějící údaje o předpokládaném vývoji společnosti. Upřednostnil při poskytování informací o poptávkovém řízení majoritního akcionáře Statutární město Hradec Králové. Omezil právo akcionáře na informace, když za vyhotovení stránky listin stanovil účelově částku 15 Kč/stránku, dle „vytvořených Pravidel poskytování listin akcionářům.“

VLASÁK

Když p. Vlasák jako „politik“ neuspěl ve volbách do zastupitelstva a do senátu, zaměstnalo ho koncerny ovládané „vodárenské“ sdružení SOVAK. Kromě pozice ředitele SOVAKU dostal i post v představenstvu SOVAKU. Předsedou SOVAKU byl léta bývalý člen představenstva Veolie, p. Barák. Ten také působil v představenstvu městské vodárny Kladno- Mělník a její zisková část byla stejně jako v případě Vak HK, přes manipulace a lži vyvedena do rukou koncernu Veolia v roce 2004.

Pácháním protiprávního jednání ve VKM se již zabývá i ÚSTAVNÍ SOUD ČR

„Ústavní soud i nyní – shodně se svými předchozími nálezy – uvádí, že ve věci nejde pouze o zákonná práva stěžovatele jako akcionáře VKM, ale též o jeho ústavní právo vlastnit majetek podle č.11 odst. 1 Listiny, související s povinností státu poskytnout menšinovým akcionářům náležitou ochranu, a to především před zneužitím postavení většinového akcionáře.“

Pan Barák hrál v představenstvu VKM obdobnou roli, jako p. Vlasák ve Vak H. Králové a světe div se, pan Barák nedlouho poté, co skončil v Kladně, usedl do představenstva městské vodárny Vak H. Králové a současně koncernem ovládané Královéhradecké provozní společnosti.

BARAK

Podobný scénář jako u p. Vlasáka a p. Baráka platí také pro dalšího člena představenstva SOVAKU, p. Bernarda. Ten se poté, co proběhl protiprávní proces vyvedení monopolu vody z Vak Zlín do rukou koncernu Veolie, přesunul z vedení okresní vodárny Vak Zlín do náruče koncernu a dostal posty člena orgánů v řadě koncernových vodáren v ČR i na Slovensku a navíc post GŘ VEOLIE.

„Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie Vak do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona. Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, je touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad Vak Zlín a prosadit provozní model.“

BERNARD

Dle názoru Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ, má pravdu p. Vlasák a lidé ve stočném zaplatí navíc miliardy

Proto byl nejspíš předložen návrh poslanecký a ne vládní. Budeme rádi, pokud se budeme mýlit, ale máme důvodnou obavu, že lidé zaplatí nejen náklady, o kterých hovoří pan Vlasák, ale k tomu i ziskovou marži provozovatelů, kterou si logicky ke všemu přičtou . V případě koncernů skončí téměř s jistotou v zahraničí. Nebo z části v odměnách lobbistů?

Radka Hrdinová z idnes v článku Zákon zpoplatní dešťovou vodu, nová pravidla mohou zvýšit cenu stočného, napsala:

Potenciál zasáhnout peněženku každého obyvatele Česka má změna v tom, co vše zákon považuje za odpadní vodu. Podle nového zákona je nově za vodu odpadní považována i taková, která vyteče nevyčištěná z kanalizační sítě. To se po každém větším dešti až na výjimky týká všech kanalizačních sítí v Česku. Ty totiž spolu se splašky odvádějí i vodu dešťovou.

Kapacita stok, kterými se splašky odvádějí, není neomezená, a tak jsou na nich vybudovány takzvané odlehčovací komory, ze kterých se přebytek vypouští přímo do řek. Podobné pojistky jsou také před čistírnami odpadních vod. Kdyby přítok vody překročil kapacitu čistírny, „vypláchl“ by i mikroorganismy, které vodu čistí, a čistírna by přestala fungovat.

Začne platit zákon, který vyžaduje měření nevyčištěné odpadní vody tekoucí do řek

Ministerstvo životního prostředí se s vodohospodáři shodne na tom, že bez odlehčovacích komor, ze kterých teče nevyčištěná voda z kanalizace ven, to nejde. Vyčítá jim ale, že si vůbec nelámou hlavu, kolik jí je.

Podíl vyčištěných vod v porovnání s objemem vod, které během srážek přivádí kanalizace, je velmi nízký,“ upozorňuje Ondřej Charvát z ministerstva životního prostředí s tím, že část z nich před výtokem z kanalizační sítě neprojde ani mechanickým čištěním, které by splašky naředěné dešťovou vodou zbavily nejhrubších nečistot.

Kvalita vodních toků se nelepší anebo zhoršuje, přestože se postupně zlepšuje kvalita vypouštěných vyčištěných vod,“ vysvětluje Charvát, proč novou právní úpravu považuje za důležitou.

V prvním kroku jde především o zjištění stavu, tedy o monitoring množství odpadní vody, která místo v čistírně skončí přímo ve vodním toku. A také o parametry těchto vod,“ dodává.

Podle p. Vlasáka měření samo o sobě objem vypouštěné vody nezmenší, bude ale drahé a přinese s sebou řadu technických komplikací, na řadě míst podle něj bez velkých zásahů z technických důvodů měřit vůbec nepůjde.

Zvýšit kapacitu kanalizačních sítí a čističek, která by umožnila vyčistit větší množství vody při deštích, by znamenalo obrovské náklady. Objemy vody, které kanalizací tečou za deště, jsou prostě příliš veliké. „Ano, u čistíren odpadních vod by se daly vybudovat dešťové zdrže, které by za deště zachytily větší objemy. Nepochybně by to zlepšilo kvalitu vody v řekách. Stálo by to ale miliardy a ne všude by to bylo reálné,“ míní Vlasák. Třeba už proto, že v centrech měst na ně není místo.

Na ministerstvu životního prostřední si ale myslí, že třeba právě nádrže na zachycování dešťové vody před čistírnou by pomohly. „Je jasné, že všechny existující způsoby řešení jsou v porovnání se stávajícím stavem pro provozovatele nevýhodné a tudíž až na výjimky nemají zájem o jejich realizaci, a to ani s dotační podporou,“ odmítá argumenty provozovatelů kanalizačních sítí Charvát.

Jak drahé to bude a co bylo a je prioritou soukromých provozovatelů

Soukromí vlastníci vodáren chtějí inkasovat zisky a ne řešit stav infrastruktury či nedej bože nějaké další investice do zadržení vody, jejího měření a případě dalšího čištění.

V plzeňských vodárnách odhadují cenu měřidel na investici v intervalu od 50 do 300 tisíc korun na jedno místo. „Je to ale velmi hrubý odhad,“ říká mluvčí Dana Veselá. Další náklady budou za provoz, poplatky i rozbory. Jestli by mohly ovlivnit výši stočného, o tom si v Plzni netroufají ani spekulovat, byť vodní zákon vstoupí v platnost už za několik dní.

Výše uvedené zní logicky i vlastně zoufale, do té doby, dokud nevíte, že z plzeňské vodárny od roku 1996, kdy „politici“ podivně uzavřeli provozní smlouvu s koncernem, odteklo do zahraničí téměř miliarda korun, které zaplatili lidé v ceně vody, resp.  ve vodném a stočném a koncern si je poslal na své účty v podobě dividend.

Plzeň

Dalších cca 700 mil. Kč zaplatilo město Plzeň za odkup vodárny Plzeň od Veolie, což opět zaplatili lidé, nyní z daní.

O tom pro koho politici a vodaři na Plzeňsku léta pracovali, vypovídá mnohé i toto:

Plzeň i vodárna se odvolají

Zda lidé zaplatí nebo nezaplatí více, zjistí až poté, co budou investice realizovány

Od ledna bude platit nový zákon a ten platí ihned pro čistírny. Pro odlehčovací komory, které brání tomu, aby přívaly dešťové vody poničily kanalizační síť, mají vodaři odklad dva roky.  Od přijetí zákona uplynulo šest měsíců.  Vodárny by měly mít od ledna od vodoprávního úřadu povolení k vypouštění odpadních vod. Jeho získání trvá měsíce. Teprve na začátku prosince dostaly vodoprávní úřady pokyny, jak žádosti o povolení mají vyřídit.

Dle dosud platných vyhlášek musí „Povolení k vypouštění odpadních vod“ obsahovat informaci o tom, kolik a jak znečištěné vody bude vypouštěno. U stok, které se plní jen při dešti, se toto dopředu přesně říci nedá.

Odhalme PRAVDU

Nadační fond PRAVDA O VODĚ již pracuje na tom, aby se lidé dozvěděli, kdo za tímto „poslaneckým“ návrhem zákona stojí . Jména zveřejníme, aby bylo jasné KOHO VOLIT A NEVOLIT .

Obracíme se na slušné poslance a politiky, aby zaujali jasné stanovisko k vodě. Přesněji k tomu, kdo mám mít v rukou vodu, její správu, distribuci, čištění a peněžní toky  a zisky z vody i  tomuto „zákonu“ a vše napravili zpět v zájmu lidí, měst a státu.

Souhlasíte? Tak oslovte politiky z vašeho regionu s námi – ať vám jasně řeknou, co udělají pro nápravu. Za to je přece platíme. Zde máte na politiky kontakty – včetně jejich facebooků na kterých řada z nich stále lidem něco slibuje >> Kontakty na politiky

Transparentní účet
966665 / 0300 ČSOB

nebo

Každá částka pomáhá

co děla nfpov - ruší zdražování

Žádné komentáře

Comments are closed here.

Dává nám váš boj za vodu smysl? Podpořte nás

Libovolnou částkou na transparentní účet u ČSOB, číslo účtu: 966665/0300

Další možnost podpory je kartou zde

 

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

AUTOŘI PROJEKTU PRAVDA O VODĚ

Českou vodu si prodávejme bez cizinců a překupníků. Lidé, města i voda na tom vydělají. Ne zisky v daňových rájích, ale čistou vodu, kvalitní trubky v zemi a rozumnou cenu vody.

POPULÁRNÍ ČLÁNKY

SLEDUJTE A SDÍLEJTE

Follow